Hnutí mysli 128.: Moudrá máma

Má přítelkyně má dvě děti. Holku a kluka. Jako každá rodina, kde jsou oba rodiče zaměstnáni, snaží se volné chvíle trávit společně, jak jinak.

Jenomže dělají ještě něco navíc.

Máma si pravidelně vyhradí, třeba obyčejné chvilky, pouze pro jedno dítě. Střídavě. S malou dcerou zajedou do potravin, jenom ona a ona. Nebo na procházku se psem. Jenom ona a on. Nebo společně pečou, nebo uklízí, nebo si hrají, cokoliv. Záměrně ve dvojici: máma a já.

Dělají ty společné mimořádné akce i tehdy, když je možné obě děti nechat doma a zajít si nakoupit rychle a po “dospělácky” osamotě.

Říká, že na dětech je vidět, jak se dmou pýchou, že mají teď mámu pouze pro sebe. Že jsou středobodem vesmíru. Nejsou pak rozmazleni, jsou prostě spokojeni.

A máma dělá ještě něco: v domě je vyhrazen pokoj, který by mohl být “něčí”, ale je “ničí” a “všech” současně. Pokoj slouží na to, že když chce být někdo opravdu sám, tak se do něj zavře a dělá si své věci. Třeba nic, nebo spí, nebo si hraje, nebo cokoliv.
Rovněž máma. Děti vědí, že když chce být sama, bude sama, sice v domě, ale odpočívá, nebo kouká na film. Tenhle prostor si pro sebe může vzít každý.

Co vše se tím děti učí?

Že jsou rodina a že jsou i sami o sobě současně “někdo”.
Že jsou hodny veškeré pozornosti své matky.
Že máma pečuje o ně a taky pečuje o sebe, tudíž ony mají cenu a ona má cenu. Každý má cenu.
Jejich potřeby jsou respektovány a učí se, že je správné respektovat své potřeby navzájem.
Že máma je tady a miluje je a taky nemusí být pořád tady, přesto je miluje.
A sebe má ráda taky, protože si taky věnuje pozornost. Je v pořádku pečovat o sebe a věnovat se taky sobě.
Každý je důležitý.
Lze počkat.
Lze si říct: “chci teď být sám”.