Má klientka zažila dvakrát depresi. Dvakrát se deprese řešila psychofarmaky. Dvakrát úspěšně.
Třetí ataka deprese psychofarmakům odolávala a odolávala. Vyzkoušelo se prý všechno, různé léky, jejich různé kombinace a různá dávkování. Nic na depresi nezabíralo. Přece se něco událo, objevil se nesnesitelný třas rukou a celého těla. Třikrát denně klientka polykala tři různé léky.

Psychiatr řekl, že už si s její depresí neví rady. Nabídl hospitalizaci nebo ambulantní psychiatrickou péči.
Co mou klientku a její rodinu vyděsilo. A začali hledat jiná rešení.

Setkali jsme se s klientkou a s částí její nejbližší rodiny. Hned následoval můj apel na kolegu psychiatra (přes klientku), ať rozumně začne léky vysazovat, po domluvě s klientkou, uzná-li to taky za vhodné. Jeden lék byl zcela vysazen, okamžitě.
Proběhla tři sezení s klientkou. Čtvrté bylo “kontrolní”. Dle jejich slov se stal po druhém sezení zázračný obrat: na 90% byla v pořádku, deprese ustoupila, ještě malinko třes zůstal, byla potřeba to “doladit”. Vrátila se jí chuť do života, znovu se začala zajímat o věci kolem sebe, rodina měla slzy štěstí na krajíčku.

Co se jí stalo a co jsme dělaly?

Zajímala jsem se o to, co se v jejím životě, který byl naplněn prací, která ji bavila, šéfovou, se kterou byla vždy fér domluva, pracovním týmem, který byl skvělý, vztahem s manželem, který byl vždy milující a spolehlivý, dvěma dcerami, skvělými a úspěšnými dámami, vnoučaty, dostatkem, milovanou zahradou, výlety… že najednou přišla deprese?

Odpověď: deprese se objevila poprvé, když jsem přišla o práci a nemohla najít jinou, byl to příšerný pocit bezcennosti a nepotřebnosti. Psychofarmaka zabrala.

Podruhé deprese přišla, když jsem odešla, ač plna sil, “nuceně” do důchodu. Vrátil se hlodavý pocit nepotřebnosti. Psychofarmaka znovu zabrala.

Potřetí se deprese dostavila po oslavě kulatého výročí. Pocity byly najednou zpátky. Psychofarmaka nezabrala vůbec.

Na sezeních jsme citlivě ošetřovali uvědomění si vlastní hodnoty i mimo podávání pracovního výkonu. Nebyl to nedostatek sebevědomí, bylo to rozšíření pohledu na vlastní hodnotu i za hranice výkonu. S pomocí rodiny, s pomocí vlastního uvědomění, že je v pořádku nahlížet na sebe jako na kvalitního člověka a umět se ocenit. Upřímně.

Psychofarmaka se  postupně zredukovala až na nulu.
Její mysl je plna chuti do života. Je “zpátky”.

Proč nenasloucháme lidem, kteří sami brilantně popisují “kámen úrazu”? Proč nereflektujeme, co zazní z jejich úst, než jim tam vložíme chemický “zázrak”?
Proč nám nezvoní v hlavě na poplach, když slyšíme: “Cítila jsem se zcela zbytečná, zcela nepotřebná”?
Jaké chemické psychofarmakum, pasivně polykané, naučí člověka změně postoje k sobě samému? Mít se rád, ctít sebe, vědět o své člověčí hodnotě a umět se ocenit?

Že by žádné?

The post deprese – příběh s dobrým koncem I appeared first on Katarína Bradáč | PSYCHOLOG.

Žena v nejlepších letech zralého věku náhle propadla depresi, která obnášela neschopnost vstát z postele, úvahy o sebevraždě, pocit nesmírně tíživé beznaděje…říkala, že jako by padla do škarpy, něco ji tam přimáčklo a nešlo se zvednout.

Zřejmě nemá smysl popisovat, co člověk v depresi zažívá, je to velmi těžko představitelné pro ty, kteří depresí nikdy nezažili na vlastní duši. I pro nejbližší a chápající a milující lidi z okolí trpícího člověka je to obvykle nepochopitelná věc.

Objevilo se to v situaci, kdy člověk, který měl možnost ovlivnit významně její život, začal s ní zacházet velmi neuctivě a manipulativně, nátlakově a bez respektu. Najednou na ní dopadla nesmírna tíha a jen se zhoršovala. Situace byla nápadně podobná  jiné, velmi traumatizující, kdy zažívala psychické týrání i ohrožování na zdraví ze strany blízké osoby – svého bývalého manžela. Z toho se v minulosti dokázala po mnohých útrapách nakonec statečně vymanit, žel dlouhotrvající trauma nebylo nikdy terapeuticky ošetřeno. Vysoká inteligence a spousta vitálních návyků a schopností ji byly k ničemu.

Až zpracování staré traumy přineslo úlevu a plné uzdravení. Bez psychofarmak.

The post deprese – příběh s dobrým koncem II appeared first on Katarína Bradáč | PSYCHOLOG.