Hnutí mysli 64.: Upřimné ocenění

Pořád se setkávám s tím, ať jde o manažerské prostředí nebo o soukromé životy lidí, že se upozorňuje spíš na nedostatky a na to, co nám vadí, než že by se oceňovalo.

Myslím oceňovalo slovy, ne penězi, slovy i za dobře odvedenou práci.

Přitom často slýchám, jak to lidem chybí. Slovo uznání, obdivu, ocenění. Doma i v práci. A jak je to levné, nic to finančně nestojí.

Ovšem něco to přece stojí.
1. Uvědomění, že upřímně ocenit je laskavé a lidské. A velice moudré.
2. Vědomě si vytvořit jiné nastavení mysli. Aktivně (třeba zpočátku i kostrbatě) pohlížet na lidi kolem přes kouzelné sklíčko, které zvýrazní to, čím je daný člověk zajímavý, v čem je opravdu dobrý, co se mi na něm líbí, co bych se od něj mohl naučit.
3. Sledovat, kdy (a podle čeho to poznám?) mi tohle nové nastavení zaplaví srdce a stane se přirozeným. (Není to to stejné, jako ignorování věcí, se kterými nemohu souhlasit, které se mi příčí a se kterými se z hlediska svých vnitřních hodnot neztotožňuji.)
4. Udělat to.
5. Sledovat, v čem je pak život jiný.
6. A „nakazit“ další lidi.

Život jiný bude a hodně.