Hnutí mysli 57.: Stín a břemeno minulosti

Často slýchám: “no jo, jenomže já měl špatné dětství, moje máma je ledová královna, táta mne mlátil, nikdo mi s ničím nikdy nepomohl… nesu si to sebou celý život a je pozdě něco řešit, protože rodiče již nežijí…”

Start byl těžký. A je zcela pochopitelné, že je člověk svým břemenem někdy zcela paralyzován.

A taky se ptám, zda je nebo není život otevřený každý den?
Kdo rozhoduje o tom, jak budu žít? Moje minulost nebo já?
Kam sahá moje svoboda? Tam, kde ji chce omezit něco z minulosti nebo tam, kam já se rozhodnu?
Co je pro můj život určující, jaký byl můj start, nebo kam se chci dostat?
Kdo rozhodne, jak dlouho budu nést břímě? Ten, kdo mi ho naložil, nebo já, na jehož hřbetě zavazí?
Lze aktivně dosáhnout změny a vykročit z vězení ve stínu minulosti bez toho, abychom něco sami opravdu změnili? Třeba pro začátek způsob, jak o sobě přemýšlíme?