Hnutí mysli 145.: Šťastná kovářova kobyla
Když se řekne “kováčova kobyla”, obvykle se tím myslí, že je “bosa”, čili nepodkuta a mímí se tím obecně jakýsi společenský paradox, kdy profesionál hřeší na svoji kobylu, podkuje každou cizí a ta jeho, chudinka, kráčí životem naboso.
Často vzdychneme nad tím, jak učitelovo dítě neprospívá v matematice, lékařovo dítě stoná, truhlář má doma nedokončené schodiště a tak dále.
Jelikož mám blízký vztah ke koním a sama jsem jednoho “měla”, snažila jsem se dobře rozhodnout, jak naložit s jeho vedením, tréninkem, stravou, kopyty. A tak se domnívám, že s tou kováčovou kobylou to vlastně není tak špatné. Ono koňské kopyto, když je “bosé”, pracuje fyziologicky optimálně. Pruží a tlumí nárazy, roztahuje se a lépe se prokrvuje, umožňuje koni být lépe v kontaktu s typem terénu, hřeby i podkova kopyto nadměrně neochlazují ani neprohřívají a tak dále. Mně tento přístup dává smysl.
A tak si kladu otázku, zda je to tak špatné, když učitelovo dítě neprospívá v matematice. Vypovídá to o tom, že je učitel špatný profesionál? Nebo že se svému dítěti nevěnuje? A co když lékařovo dítě stoná? Je špatným lékařem? Nebo se nestará o své dítě? A co truhlář, co nemá doma dokončené schody? Je to špatný a líný truhlář?
Co když je truhlář tak dobrý, že je tak žádaný, že je plně vytížen? A namísto toho, aby po nocích dokončoval schodiště doma, raději si odpočine, či si zahraje se synem pexeso?
A co když je učitel kvalitný odborník s respektujícím vztahem k dítěti, který vnímá, že jeho dítě je dobré v jazycích nebo přírodovědě a tak ho nebičuje do excelentních výkonů v předmětu, ve kterém není tak dobré? Aby se mu lépe žilo, nestaví hodnotu svého dítěte na známce z matematiky a ani nepodléhá očekávaním okolí, že jeho dítě by MĚLO skvěle prospívat ve všem.
A co když je lékař výborný profesionál, který bez úzkostné péče a snahy vytvořit svému dítěti skleníkové zdravotní podmínky, ho jednoduše pustí s kamarády na potok a oni se tam zapomenou do neskorého večera a ještě zmoknou jak kuřata a natrhnou si kalhoty na stromě a připlíží se domů až po setměmí, aby je rychle někam uklidili a přitom jednoduše nastydnou, chlapčiska jedna?
Kováčova kobyla může být šťastna nepodkuta, učitelovo dítě sebevědomé a spokojené s trojkou z matematiky, lékařovo dítě nadšeno s teploměrem v puse, protože to dobrodružství stálo za to a truhlář, ten si klidně může domů objednat jiného truhláře, ať mu schody dokončí, protože odpočinek a čas se synkem jsou pro něj hodnotnější. Domnívám se.
Tak jak to je vlastně s tou kobylou? Vadí to tolik, že běhá bosa?
