Hnutí mysli 26. Kouzelné metafory v našich příbězích

Je zajímavé, jak žijeme své životy v obrazech a metaforách. V příbězích. A jak si je někdy neuvědomujeme, nepracujeme s nimi, netvoříme a nepředěláváme je ke svému užitku.

Metafora nám umožňuje odstup, pohled z jiného úhlu, přispívá k vyjasnění obsahu a významu, který se za ní skrývá. Třeba zpočátku s někým, kdo nás doprovází, posléze se to dá naučit. Jak namalovat své vlastní příběhy.

Nedávno si klientka stěžovala na pocit zaseknutí, ustrnutí a na smutek z toho plynoucí. Řekla, že se cítí jako studánka, jejíž hladina je zaházena roštím…

To je velice důležitá informace. Je užitečné ji citlivě uchopit.

Řekla jsem, že slyším, že studánka je plná vody, pouze je tady něco navíc.

Již tato věta spustila úsměv, lesklé oči a pocit tepla a uvolnění u srdce a na ramenou. Pracovaly jsme dál a pocit úlevy a tepla se rozšířil postupně do celého těla. Až zcela nahradil původní pocit ustrnutí a smutku. Na jednom jediném sezení.

Všichni jsme slýchali příběhy a pohádky. Představovali si něco, nebo snili. Všichni máme vnitřní obrazy, představy, které nám pomáhají nebo nás brzdí. Mnohdy stačí ty metafory v sobě objevit, přijmout a přezkoumat, slouží-li nám k užitku. Pokud ne, tak je přemalovat. To lze. Vznikají pak jiné příběhy a ty mají i jiné konce. Vážou se k nim jiné pocity. A jiná kvalita bytí.
Příběhy k nám patří. Vzpomenout si, jak si s nimi hrát nemusí být zdaleka obtížné. A pořád jsme to my.