Dětská srdce 2.: Jak Terezka vyzrála na strašidla pod postelí – návod na strašidla.

Posted on 09/07/2014 by Katarina Bradac in Dětská srdce

Miláčku, ne v každém pokojíčku žijí strašidla. To vůbec ne. Někde prostě žádná nebyla a ani nebudou. Možná právě tvůj pokojíček je ten bezstrašidlový. A když už někde jsou, tak jenom večer a na chvilku. Pak běží stejně dovádět do lesa, nebo na oblohu a jsou tak zabraná do hry, že někdy zapomenou za svítání zalézt pod skálu a rozpustí se v slunečním svitu.

Co málokdo ví, je, že strašidla se taky bojí a vůbec nejsou zlá, jenom se tak dělají, jakože jo. Ale nejsou. Je to ale nepříjemné, když zabloudí k nám do pokojíčku a tak tam chodí a lezou. Takže co s tím?

Řeknu ti příběh o Terezce a jak šikovně přelstila strašidla poté, co jí to poradil její Sníček Pomocníček Terezíček. 

“Mami, já se bojím strašidel pod postelí”, hlesne Terezka a s medvídkem pod paží se snaží dostat mamince pod peřinu.“Terezko, kolikrát jsme to probíraly? Takhle se nevyspím, v noci se vrtíš jako nudle v hrnci. Ráno brzo vstávám do práce, zlatíčko. Pojď, skontrolujeme tvůj pokojík, zda tam jsou ještě ty strašidla a když ne, pak si hezky lehneš a budeš spinkat, jo?”

“Tak jo”, říká Terezka, ale vůbec se jí to nelíbí. Totiž, jako obvykle, když máma vejde do pokoje a rozsvítí, ony zrovna schválně nejsou vidět. To ví každý. Ony totiž umí rozeznat, zda večer vstupuje do pokoje dospělý nebo dítě. Když jde do pokoje dospělý, udělají se průsvitní, nebo naskáčou do elektrické zásuvky. Tak nejsou vidět. Pak, když dospělý odejde, zas vyskočí ze zásuvky nebo se udělají normální. A jsou vidět. A nejčastěji jsou tři.

Ale poslouchej, jak to skvěle dopadne.

Máma rozsvítí světlo v Terezčinem pokojíčku a prohledá ho a nic nenajde. My už ale víme proč. Pak Terezku uloží, pohladí, dá ji pusu na čelo. Pak jde ke dveřím, odtud jí zamává a řekne jí: “Tak vidíš, nic tady není, sladké sny, koloušku”, zhasne a odejde do ložnice.

A teď babo raď. Co lze rychle v takové situaci udělat jako první pomoc? No předci speciální PEŘINOVOU OCHRANU. Tady je návod: dělá se to tak, že si člověk sedne doprostřed postele a udělá to nejdřív tak, že dolů se peřina založí pod nohy a pak se založí všude podél noh až k zadku. Takže má člověk jakoby nohy ve spacáku. Pak si lehne úplně, přikryje se a založí se peřina pod tělo, všude. Takže je člověk jakoby celý ve spacáku. Hlava může zůstat venku, nebo když zbyde kousek peřiny, dá se ten kousek přetáhnout taky přes hlavu. To ale není nezbytné. Nakonec se zasunou ruce. Nesmí nic nikde trčet, kromě té hlavy, nesmí být nikde ani skulinka, tou by se strašidla protáhla pod peřinu a mohla by tam dělat menší zlo. Lechtat a tak, nic vážného. Je potřeba zakrýt i medvěda nebo jiného plyšáka, když nějakého máme na spaní.

To celkem jde. Jenže když člověk zaspí, pak se různě kroutí a ani neví jak, může nedopatřením vystrčit nohu nebo ruku. A to se nesmí. Ony by to hned zneužili a lechtali by na té ruce a noze. Takže by bylo nejlepší zůstat vzhůru. Jenže to je hloupost, protože v noci se má spát a nabírat síla na další den. To ví každý.

Takže co s tím udělat ještě lepšího? Je to velmi jednoduché. Poslouchej. Terezce to poradil, jak již víš, její Sníček Pomocníček Terezíček.                                                                                                                                                                           Úplně nejvíc nejlepší je dát pod postel PAST. Jo, PAST, do které se všechna ta strašidla chytnou a je klid. Chceš vědět, jak se to dělá? Takhle: to se vezme krabice s víkem, je úplně jedno, jak velká, protože když jsou strašidla v krabici, splasknou a tak může být i celkem malá krabice.  A do ní se po bocích udělají díry, taková okénka.

Ty se ještě přelepí průsvitnou páskou, aby bylo vidět, co je v krabici, ale aby se nedalo přes ta okénka jít dovnitř ani ven. Na to je ta průsvitná páska. Nahoru se do víka udělá malý otvor. Takže vejít se dá pouze vrchem a tak strašidlo skočí dolů do krabice. Aby nešlo vyskočit z krabice zpátky ven, musí se napsat na víko zespodu kouzelná formule. Je dost tajná, ale já ti ji prozradím, jinak by past fungovala jenom trochu. Tohle je kouzelná formule a píše se velkým tiskacím písmem: ASANKA KALAN DA. To je starodávné magické mocné kouzlo proti všem špatnostem, může se zapamatovat a říct kdykoliv, když se člověk trochu bojí. Když ještě neumíš psát, může to napsat kdokoliv, kdo psát umí.

A pak se dá krabice kam? Nejlíp pod postel, ale když se tam nevejde, tak může být klidně vedle postele. Stačí i na stole. Někdo ji mívá i na okně.

A proč by strašidlo chtělo skočit do krabice? To je snadné. Přes ta okénka jsou totiž vidět hezké věci, které tam vložíš. Může to být sponka do vlasů, nebo angličák, ale nejlíp ze všeho bonbón. Ony mívají nejraději bonbóny. A tak je důležité nemít bonbóny rozházené po pokojíku, pouze jeden nebo dva vložit do pasti. Důležité ale je dovnitř vložit taky krokodýla, nebo může být i Tyranosaurus rex a ještě může být i žralok. Taky strážný pes, nejlépe dva ale stačí i jeden. Nebo něco, co je silné a má zuby a má pořád hlad. Ten totiž každé strašidlo, které padne z vrchu do krabice dolů, celé celičké sežere a je klid. Tak to prostě je.

Kromě dětí. Ty kdyby zakoply o krabici nebo do ní strčily ruku, tak se vůbec ale vůbec nic nestane. Protože každý správný krokodýl a Tyranosaurus rex a žralok a pes a taky kdokoliv silný, kdo má zuby a má pořád hlad ví, že děti se nežerou. To ví každý. Taky pokud by tam vklouzl křeček nebo jakékoliv domácí zvířátko, platí to samé, co platí o dětech. Nic se nestane. Je ho pak jen potřeba vyndat a položit na místečko, kde normálně bydlí. Jo a bonbóny křečkům ani pejskům a tak nedáváme. Nejsou moc zdravé pro jejich bříška a nejsou moc zdravé ani pro ta naše bříška. Nejlíp je sbírat bonbóny pro strašidla a cpát je do krabice. Ne moc, stačí tak akorát.

Takže takhle to jde dělat, když rodiče nechtějí, aby se spalo v jejich posteli. To často nechtějí, i když nechápu proč. Ale vím, že i když to zrovna nechtějí, mají tě rádi úplně nejvíc na světě. Někdy se s rodiči prostě nedá vůbec ale vůbec domluvit. Mluví jako by byli z jiné planety. Občas. Někdy mám taky pocit, že ani nevěří, že jsou v noci v pokojíčku strašidla. No věřili byste tomu? No, ta strašidla tam opravdu nebývají pořád. Jenom někdy a někdy vůbec ne. Ony ani nedělají nic špatného, ale je to prostě lepší, když tam nejsou. Viď?

A tak, když se nedá jít do postele k rodičům, tam totiž nikdy žádná strašidla nebyla a nejsou a nebudou, je potřeba honem udělat past dle návodu nahoře. Je zcela spolehlivá, funguje vždy a Terezka do ní pochytala úplně všechna strašidla. Jsou sežraná. Vlastně po čase k Terezce strašidla i přestala chodit. To je jasné, proč, Bojí se PASTI, až se třesou, chudáci. A Terezka má klidné noci a může mít i nohy a ruce ven z peřiny, když chce. Prostě pohoda. Takhle Terezka na radu svého Sníčka Pomocníčka dala a vyzrála na strašidla.

Tak co, zkusíš to i ty, Miláčku, pokud je tvůj pokojíček zrovna ostrašidlován?

Comments are closed.

  • Poslední komentáře

    • Osobní galerie

      coral-mimi 20130706_095528-jpg 26498_1425450875949_3390318_n-jpg 34082_1556497512033_7854924_n-jpg 46309_4775346181238_749679650_n-jpg 65035_10200280796602235_420529762_n-jpg 166583_1867565328534_4108084_n-jpg 167223_1867555048277_3803212_n-jpg 249534_2206612804509_4931515_n-jpg 580989_4842275414427_737541512_n-jpg 601768_10202216103143689_762463274_n-jpg 1239896_10202216103863707_1185667343_n-jpg