Dětská srdce 8.: Kdo je špatný?

Posted on 10/07/2014 by Katarina Bradac in Dětská srdce

Miláčku, poslouchej, tohle je velmi důležité.

Často slýcháme, jak lidi o sobě vzájemně říkají, že ten je špatný a tamten je hloupý, ošklivý a k ničemu a líný a tak. Možná, že se ti taková slova již dostala do oušek. A když ne, tak to je dobře, ale přeci si to poslechni, třeba pak někomu pomůžeš pochopit, jak se má v takových těžkých situacích zachovat.

Než začnu dál vyprávět, nejdříve ze všeho ti chci sdělit velmi důležitou věc. A to, že ty jsi zcela v pořádku, tak, jak jsi. Ať by říkal kdo chce co chce. Pamatuj si to dobře. Každý jsme v pořádku takoví, jací jsme. A každý je důležitý. Já ti vysvětlím, proč tomu tak je.

Každé z dětí je úplně jedinečné a neopakovatelné. Nikde na tvé planetě neexistují dva rovnací lidé. Možná víš, že každý člověk má neopakovatelné otisky prstů stejně jako každá zebra má neopakovatelné pruhování, jako žádná jiná. Ani dvojčata nejsou úplně stejná, i když stejně vypadají. Mají totiž různé myšlenky a každému z nich se líbí něco jiného a kouká se na svět svýma neopakovatelnýma očima a má své osobní zážitky. No a jelikož jsme každý úplně jiný, jak pak někdo může srovnávat, kdo je lepší a kdo horší? Špatný nebo dobrý? To nejde. Je to jako srovnávat jablka a hrušky a třešně. Můžou mi chutnat třešně víc než jablka, to jo, ale druhý to má opačně a třetí zas jinak. A nic to nevypovídá o tom, zda jablka jsou lepší než třešně. Jsou pouze jiné. Nic víc. Jiné. Každé dítě je tedy jiné, než to druhé a všichni jsou v pořádku a srovnávat je nesmysl. Proto jsme každý v pořádku takoví, jací jsme.

To ovšem neznamená, že se nemůžeme pořád učit nové věci, objevovat nepoznané, přemýšlet, co bychom ještě mohli dokázat, komu pomoci, koho potěšit, jaké nové dovednosti si osvojit. To naopak můžeme dělat celý život. Děti i dospělí. A mít z toho radost a být užiteční. Sobě i jiným.

Někdy se ovšem, během speciálních událostí, my lidi přeci jenom srovnáváme. Víš, jaké události mám na mysli?Kupříkladu sport, kde dobrovolně soutěžíme dle určitých pravidel. Ale pozor! Tady je taky velice důležitá věc, kterou je dobré si zapamatovat. Když soutěžíme například v běhu a někdo doběhne první, tak sice vyhraje zlatou medaili a má z ní obrovskou radost, ale znamená to pouze, že je v běhu nejrychlejší. Nikdy to neznamená to, že je lepší člověk. Není, všichni jsou dobří a v pořádku, jenom běží pomaleji. A někdo umí hezky kreslit a někdo rychle utíkat a jiný rozumí zvířatům a další krásně zpívá. A to znamená pouze to, že se můžeme radovat z naší různosti, že se můžeme od sebe hezky učit samé zajímavé věci. A taky se těšit z toho, že nám třeba někdo zazpívá a my si to poslechneme a máme z toho radost, protože je to moc hezké zpívání a moc příjemně se poslouchá.

Představ si taky další věc, že některé děti mají žlutou kůži a šikmé oči a jiné děti mají černou kůži a velké oči a některé mají bílou kůži a další takovou jakoby opálenou a tak různě. Všechny jsou skvělé a všechny mají srdíčko plné lásky. Pamatuješ, jak jsem si říkali, že všechny děti se rodí z velké lásky a všechny mají v srdíčku to světýlko, viď? Tak to je důležité a ne barva kůže, a ne kdo je v čem rychlý a šikovný. Každý jsme v něčem šikovní, to je zajímavé a důležitým se to stává ve chvíli, když naše talenty, nadání a schopnosti začneme využívat ve prospěch sebe a ve prospěch druhých. Ve prospěch sebe vždy tak, abychom neublížili jiným a ve prospěch druhých tak, abychom jim pomohli, požádají-li nás o to.

A víš co, všechny děti se někdy něčeho bojí anebo jsou z něčeho smutné nebo se zlobí a někdy křičí a někdy jsou netrpělivé. Všechny, někdo víc, někdo méně, ale všechny to zažívají. Ale to neznamená, že jsou špatné. To jsou jenom projevy srdíčka a ta srdíčka jsou velmi důležitá. A aby ta srdíčka byla šťastna a klidná a spokojená a veselá, ne smutná či rozzlobená. O to jde. A tehdy, když si s tím člověk sám neumí poradit, se pustíme do práce my všichni Sníčkové Pomocníčkové. Vždyť to už víš a pomáháme všem dětem mít v srdíčku klid. A úsměv na tvářičce.

A co jsem ti ještě neřekl je, že i dospělý mají své Sníčky Pomocníčky. Akorát ti dospělí na to často zapomenou, že se ve snu potkali se svými Sníčky Pomocníčky a že společně vyřešili velké věci. No co, to jsou ti dospělí, vždyť víš. Jsou někdy jako z Marsu. Ale moc milují své děti, jenom někdy taky ve svém srdíčku cítí smutek nebo třeba zlost a tehdy říkají a dělají věci, které nejsou moc hezké a příjemné. Často se pak za to stydí a raději by všechno vzali zpátky. My už ale víme, že se to stává, že se lidi někdy zlobí a že je důležité to pak napravit. Dospělí to taky ne vždy umí napravit a taky je to pro ně hodně obtížné. I když jsou už velcí. A když si s tím neumí pořádně poradit, můžeš jim připomenout, že všechno se napravit dá a všechno se dá vyřešit.  Když se chce. A že omluva má velkou sílu. A taky odpuštění, o tom ti ještě povyprávím jindy v jiném příběhu. Takže když si dospělý honem nevzpomene, že je lidské se zlobit a říkat někdy i slova, za která se pak stydí, a že je stále spousta času to napravit a je důležité to napravit, můžeš mu to připomenout, nebo dát přečíst tenhle příběh anebo ten o Mahlwikovi a Ajantashi. Aby mu to pomohlo dostat své srdíčko do klidu a lásky, kam patří.

Vy lidi máte celý život čas a příležitost se učit. Když něco nevíte, to vůbec nevadí, můžete se to naučit. A taky proto nikdo není špatný, jenom někdy ještě přesně neví, jak by mohl být laskavější, shovívavější, jak by mohl víc odpouštět a méně zraňovat druhé. Neví to. Zatím. A proto se někteří lidé chovají podivně a je velmi jednoduché říct, že jsou špatní. Ale pokud takovým lidem ještě srdce neztvrdlo na kámen, pořád si ještě mohou vzpomenout na to, co my již víme, že každý je v pořádku takový, jaký je, má právo se zmýlit a má příležitost své omyly napravit. Kdykoliv. A tak se to pořád ještě může naučit. Když chce.

A teď ti řeknu moc hezký příběh, který jsem viděl na vlastní oči. Jeden indiánsky kmen, který žije hluboko v pralese, kam se jen tak lehce nedá dostat, jedině ve snu, to jde vždy lehce, ten kmen má jedno kouzelné pravidlo. Je moc silné a přitom jednoduché a zřejmě tě překvapí, když ti ho řeknu. Poslouchej.

Když někdo z jejich vesnice udělá něco nemoudré, nedobré, co jinému způsobí žal či potíže, tak postaví toho člověka do středu vesnice k totemu. Víš co je to totem? To je krásný vyřezávaný dřevěný sloup, který je obvykle právě uprostřed osady. Jsou na něm zobrazena různá zvířata a další výjevy a je to velice důležitý sloup. Dnes si lidi různě vykládají jeho smysl, například, že totem říká: tohle jsou lidi jednoho totemu, čili jednoho kmene. Nebo je na totemu vyobrazen dávný praprapředek a lidi, kteří k totemu patří, jsou jeho potomci  a jsou na to hrdí. Indiáni však sami nejlíp vědí, co pro ně totem znamená a proč ho umisťují do středu osady a proč o něj pečují. A mohli by nám o tom vyprávět, kdybychom se zeptali. Vždyť víš, když chceš něco vědět, nejlepší je se zeptat přímo toho, koho se to týká a tak se nezmýlíš.

Ale zpátky k tomu provinilci. Soukmenovci ho tedy postaví doprostřed osady k totemu. A hádej co? Že tě napadlo, že mu každý vyhubuje, co to provedl a ať to okamžitě napraví, že jo? Ale není to tak. Je to přesně opačně. Každý člen kmene k němu přistoupí a řekne mu něco hezkého, čeho si na něm cení, váží, co se mu na něm líbí, co třeba ten člověk-provinilec užitečného udělal, komu pomohl v nouzi, v čem je šikovný. Zajímavé, že? Když totiž chceš, miláčku, na každém člověku najdeš něco, co je cenné a co by se dalo od něj naučit, nebo se tím inspirovat. A víš, jaký to má účinek? Přemýšlej chvíli. Přemýšlej, jak by to na tebe působilo, kdyby k tobě přišlo pár lidí, poté, co se ti povedla nějaká lumpárna a řekli by ti, proč si tě váží a cení? Hm?

Ono když ti někdo říká jaký jsi darebák a neschopný budižkničemu, protože jsi udělal to a ono, nebo naopak cos neudělal, či jsi udělat měl, tím ti připomíná a zdůrazňuje přešlap, který si právě učinil. A ty sám dobře víš, když uděláš něco nesprávně či nemoudře, je to je přešlap. Nepotřebuješ slyšet ještě stokrát, že je to přešlap a že jsi ho udělal ty. To dobře víš.

Ale když ti tví blízcí, kamarádi, sousedi připomenou, čili pomohou si vzpomenout, co hezkého jsi dokázal, co užitečného si udělal, v čem si šikulka, to je jiná písnička, nemám pravdu? To se hned člověk jinak cítí a hned má chuť se vrátit k dobrým a správným věcem. Hodně záleží na tom, na co se soustředíme. Jedna možnost je soustředit se na nedostatky, chyby, přešlapy a zdůrazňovat je a upozorňovat na ně. I to je způsob, jak žít.  Má však své důsledky. A to je hlava a srdce plné smutku, studu, nechuti cokoliv dalšího podniknout. A to je to, co chceme? No já si myslím, že ne. Anebo druhá možnost je, že si chceme rychle vzpomenout na to, v čem jsme šikovní a co se nám již povedlo. Sami nebo s něčí pomocí. A honem opravit, co se nám nepovedlo, protože jsme zodpovědní. Ovšem tady je veliký rozdíl, totiž hlavu a srdce máme naplněné radostí, lehkostí a láskou a taky vděčností, že naši blízcí nám pomohli si vzpomenout, že jsme hodní lidi. Co by se ti tak víc líbilo? To druhé, nemám pravdu?

Neznamená to, že děláme, jako bychom neviděli chybičky, které se nám přihodí. To ne. Ty jsou užitečné, protože se díky nim učíme, jak se nemáme chovat, jak nemáme přemýšlet a mluvit. Co nemáme dělat. Díky nim si můžeme ještě lépe uvědomit, kde se potřebujeme ještě zdokonalit, kde přidat, zlepšit se. Za chyby by se, myslím, vůbec nemělo trestat, měly by se naopak brát jako přirozená a normální součást našich životů, která nás upozorňuje na oblasti, ve kterých je užitečné se zlepšit a že něco je dobré již neopakovat. Je to dobrá informace, dobré upozornění, nic víc. A pak to i uděláš a zlepšíš se. A podle toho pak bude vypadat tvůj svět plný radosti a lásky. A moudrosti a zlepšování se v čemkoliv. Co zaseješ, to i sklidíš. Zaseješ-li obviňování a zlost, sklidíš smutek s bolestí. Zaseješ-li přijetí a ocenění, sklidíš klidné poučení a svobodnou radost. Jenom si pamatuj, že vždy máš na výběr. Buď se zaměříš na všechny chyby a nemoudrosti, u jiných nebo u sebe sama a podle toho pak bude vypadat tvůj svět plný smutku, nebo se zaměříš na to, co se povedlo, na to, v čem je kdo šikovný a co je cenné. A podle toho pak bude vypadat tvůj svět plný radosti a lásky. I když nahlížíš na jiné a do jejich srdcí i když pohlížíš do vlastního srdíčka.

Tak co tam vidíš, miláčku ty? Protože já do tvého srdíčka vidím a vidím tam spoustu krásných a hodnotných věcí, jedna radost pohledět. Všichni máme taková srdce, jen se lépe kouknout. A rozhodnout se, na co se chci zaměřit.

Víš co, já sám se již těším na svou nejbližší chybičku, protože mi určitě napoví, v čem se potřebuji zlepšit. A ještě víc se těším na to, co se mi povede dobře a každý den si pro sebe večer zopakuji, co se mi dnes povedlo. Dnes se mi například povedlo usmát se na 12 dětí, zastavit se a přivonět ke květině a ještě se mi povedlo naučit se, jak se zaplétají copy a jak se peče bábovka. Co je povedlo tobě, Miláčku?

Shalan dente rei.

Comments are closed.

  • Poslední komentáře

    • Osobní galerie

      coral-mimi 14109_1449906327320_3188791_n-jpg 26498_1425442395737_4666623_n-jpg 26498_1425442715745_1470410_n-jpg 26498_1425450875949_3390318_n-jpg 26498_1427110237432_7976335_n-jpg 34082_1556497512033_7854924_n-jpg 65035_10200280796602235_420529762_n-jpg 384543_2744433569692_1366047088_n-jpg 548387_4842249693784_569404942_n-jpg 580989_4842275414427_737541512_n-jpg 601768_10202216103143689_762463274_n-jpg