Dětská srdce 9.: Odpuštění

Posted on 11/07/2014 by Katarina Bradac in Dětská srdce

Miláčku, pamatuješ, jak jsme si vyprávěli o Mehlwikovi a Ajathashi? Jak si díky kouzlu Sníčků Pomocníčků pohlédli do hlav a do srdcí, když spali a pochopili svou lásku a zapomněli se zlobit? Vzpomeň na ně. A taky jsem ti slíbil, že ti ještě budu vyprávět o odpuštění. A nyní nadešla ta chvilka.

Poslyš příběh, který se stal, jak jinak, dávno pradávno a velmi daleko. Poslouchej srdcem, protože vaše lidská slova nedokážou popsat všechny jeho momenty. 

Pod horou Halawi, na břehu oceánu bylo často za přílivu vidět odpočívat anděly. Sedeli v teplém písku, procházeli se po břehu a rozmlovali. Sdělovali si své zkušenosti s lidmi, jejich příběhy a dobré konce. Jeden anděl a nebyl to nezkušený nováček, měl již tři andělské úplňky, což je ve vašem čase třicet let, jedno trápení. Nepodařilo se mu přemluvit Hatare Mangu, bojovníka z kmene Mantara, aby odpustil svému nepříteli.

Třicet lidských let Hatare Manga žije s těžkým srdcem a po celou tu dobu jeho anděl zkouší vše možné i nemožné, ale bez výsledku. Před třiceti lety Hatareho nepřítel způsobil velké neštěstí Hataremu a jeho rodině. Hatare Manga se zapřísahal, že se pomstí a nevydechne ani na chvíli, pokud nebude nepřítel po právu krutě ztrestán. Od té doby Hatare Manga putuje světem od města ke městu, od vesnice k vesnici a hledá stopu po svém nepříteli, aby dokonal své dílo pomsty.

Jeho anděl se trápí čím dál tím víc. Bojí se, že srdce Hatare Manga již brzy zatvrdne tak, že nebude možné do něj vstoupit. A brána se zavře a Hatare Manga bude navěky bloudit pouští a trním. Ostatní andělé si již dávno všimli, že Hatareho anděl má trápení. Čekali však trpělivě, až sám začne mluvit. A právě u tohoto přílivu anděl otevřel své nitro a ukázal svým druhům, co ho sužuje. Andělé mohou promlovat beze slov, v myšlenkách a obrazech a třicetiletý příběh si umí předat ve mžiku sekundy. I tak se stalo.

Všichni zůstali mlčky stát a každý anděl odplul ve své mysli k slunci Shahtalan, aby načerpal inspiraci. Za chviličku se rozpoutala rozprava, ze které vzešlo, že nejlepší bude Hatare Manga přivěst sem, na ostrov pod horu Halawi. Prý nejlepší je spojit se s jeho Sníčkem Pomocníčkem, který mu ve snu vnukne tuto myšlenku a pomůže najít cestu. A tak se stalo. Za dva lidské úplňky připlul Hatare Manga na ostrov. Všude bílý písek, na pobřeží palmy, nikde ani živé duše.

Hatare byl po cestě znavený a tak ulehl do stínu palem a usnul tvrdým, unaveným spánkem. Třicet let strastiplné poutě po celém širém světě, tíha neštěstí a touha po pomstě vryly hluboké vrásky do jeho hezké tváře. Jeho kdysi silná vzpřímená ramena se ohýbala pomalu, ale jistě pod nánosy času, bezesných nocí a útrap prašných cest. Teď spal a na chvíli zapomněl na svůj bolestný náklad. Andělé přistoupili k němu a uzavřeli kolem něj kruh. Sníček Pomocníček vstoupil do jeho snu. I jemu se po letech těžko navazoval kontakt s Hatareho srdcem. Bylo téměř uzavřené, těžké a temné. Jenom poslední malinká skulinka slibovala, že když si Sníček Pomocníček pospíší, snad se do jeho srdce ještě dostane. Možná už naposled. Sníčkové Pomocníčkové a andělé se navzájem vidí, znají a často spolupracují. Hatareho anděl měl oči upřeny na Hatareho tvář. Když spal, byla maličko mírnější, maličko vyhladěnější, i když si jeho anděl nebyl jist, zda je to tak, nebo je to jenom jeho přání, aby to tak bylo. Sníčkovi Pomocníčkovi se podařilo rozevřít Hatareho srdce. Malinko a na chviličku, ale přece. Zavolal na jeho anděla a ten taky vstoupil do Hatareho snu a do jeho srdce. Kruh andělů se ještě víc semkl. Teď a nebo nikdy.

Hatare už dlouho nesnil. Teď ležel na pláži a kolem něj stáli zvláštní postavy a on cítil neznámý pocit uvnitř v hrudi, tam, kde lidé nosívají srdce. Postavy se maličko rozestoupili, usmívali a podali mu ruce, aby mu pomohli vstát. Hatare Manga byl pořád silný muž, když se však chtěl postavit, nohy mu vypověděli službu a on poklekl zpátky do písku. V hrudi se mu něco odehrávalo a on pomyslel na svůj konec. Co jiného to může být? Náhlá slabost, zvláštní pocit na hrudi…ale konec nepřicházel. Andělé mu pomohli vstát a pořád se na něj přívětivě usmívali. Přistoupil k němu nejstarší z nich a hluboce se mu zahleděl do očí. Hatare Manga měl pocit, že mu čte z duše řádek po řádku všechno, co tam má zapsané. A tak to i bylo. Trvalo to chviličku a anděl Hatareho chytil za obě ruce a řekl mu beze slov:”Pojď, něco ti ukážu.”

Hatare zavřel oči a najednou měl pocit, že se vznesli vysoko nad ostrov. Chtěl je otevřít a přesvědčit se, ale nešlo to. Víčka neposlechla. Anděl ho vzal daleko i blízko současně. Miláčku, ve vaší řeči nejsou slova, která by výstižněji popsala tu cestu, snaž se porozumět srdcem, co říkám. Vzal ho proti proudu času jeho života a pak ještě dál. Do dávných věku a všude kolem. Vzal ho všude postupně a pak i všude najednou. Hatare byl vším a vše bylo Hatarem. Zatímco Sníček Pomocníček a jeho anděl v jeho srdci mocně objímali jeho duši, Hatare plul prostorem a časem bez prostoru a času. Některé vzpomínky začaly blednout a některé začaly ztrácet význam. Skořápka na srdci Hatareho pozvolna povolovala. Sníček Pomocníček a osobní anděl v jeho srdci pořád drželi v náruči Hatareho ubolenou duši.

Najednou vše prostoupilo všude pronikající jasné světlo, teplé a laskavé. Skořápka na srdci se rozpustila a Hatareho duše se nadechla. Sníček Pomocníček a osobní anděl ji mohli zvolna pustit. Hataremu po tvářích kanuly horké slzy. Odplavovali poslední zbytky nenávisti, pomsty a křivdy. Jeho srdce se plnilo odpuštěním. Odpuštěním nepříteli a, co je velmi, velmi důležité, odpuštěním samému sobě. Sobě, že tu dávnou křivdu dopustil a sobě, že tu dávnou křivdu tak dlouho nosil v srdci, až mu málem tak zatvrdlo a ztěžklo, že by uvěznilo duši navěky.

Hatareho srdce je lehké a Hatoreho duše se směje. “Můžeš otevřít oči”, řekl nejstarší anděl. “Co jsem ti chtěl ukázat, jsem ti ukázal a ty jsi viděl, co jsi potřeboval vidět. Tvé srdce je lehké a tvá duše se směje. Je pouze na tobě, jak s nimi naložíš po zbytek své zemské poutě. Bude ještě dlouhá a mohou to být dobrá léta. Vše je v tvých rukách, Hatare Mangu. Vezmi si tenhle kamínek, ať ti připomíná, co jsi dnes zažil”. Hatare natáhne ruku a anděl mu do levé dlaně vloží malý lesklý oblázek grafitové barvy. “Pamatuj, vše je v tvých rukách, Hatare. Shalan dente rei.

Nebýt toho oblázku v jeho levé dlani, byl by si snad Hatare pomyslel, že se mu to jen zdálo.

Takhle se ten příběh stal, miláčku. Je to příběh o zatvrdlém srdci, plném nenávisti, smutku a pomsty. A taky příběh o pomoci a zejména o odpuštění. Odpuštění druhému a odpuštění sobě. Příběh o volbě mít srdce lehké a duši usmátou. Příběh o volnosti a svobodě. Příběh, jenž nám není tak vzdálen, jak by se na první pohled mohlo zdát. I když se stal tak dávno a tak daleko.

Pamatuj, Miláčku, vše leží pouze ve tvých rukou, lehkost tvého srdce a radost tvé duše. Budeš-li umět a chtít odpouštět, jiným i sobě, tvá cesta bude prozářena sluncem.

Shalan dente rei, Miláčku.

 

 

 

 

 

 

Comments are closed.

  • Poslední komentáře

    • Osobní galerie

      14109_1449906327320_3188791_n-jpg 26498_1425450835948_2001321_n-jpg 26498_1427110237432_7976335_n-jpg 66179_10200628403852199_979285361_n-jpg 163808_1867599609391_3942464_n-jpg 166583_1867565328534_4108084_n-jpg 249534_2206612804509_4931515_n-jpg 384543_2744433569692_1366047088_n-jpg 548387_4842249693784_569404942_n-jpg 580989_4842275414427_737541512_n-jpg 601768_10202216103143689_762463274_n-jpg 1239896_10202216103863707_1185667343_n-jpg