Hnutí mysli 107.: Deprese je chytrá jako virus

Dotýká se vás nějak deprese?

Osobně, nebo zprostředkovaně, protože váš blízký člověk jí trpí?

Pokud bychom nahlíželi na depresi jako na virus, vedla by si celkem slušně.
– umí udeřit zákeřně,
– volným okem ji není vidět a najednou je tady,
– léky ji doktoři ji nezahubí, leda řeší nějaké vedlejší následky,
– ráda si vytváří různé “mutace”,
– postupně “požírá” jednu oblast života a fungování “hostitele” za druhou, dnes si člověk myslí, že mu alespoň ještě funguje radost z práce a zítra tomu už tak není,
– takže se brzy a ráda zmocní celého organismu “hostitele”,
– je vysoko infekční, nejlíp se jí daří v prostředí nasáklém láskou – zasahuje totiž nejen “hostitele”, ale celé jeho blízké sociální okolí – lidi, kteří “hostitele” milují (ti totiž utrpením svého milovaného člověka taky trpí.)

V poslední době přichází do mé pracovny pořád víc klientů s depresí. Obvykle jsou již v péči psychiatra a užívají antidepresiva. Často i několik druhů a víckrát denně. I dlouhodobě a bez zlepšení jejich trápení.

Někdy dostanu otázku, co s tou depresí budu dělat. Já.
Já?
Především já sama nic. Ale společně. A aktivně jak na mé straně, tak na straně klienta.

Žel, k hledání pomoci ZVENČÍ jsme jaksi vedeni. Bolí hlava (třeba i z nedostatku, spánku, z nedostatku čisté vody, z dlouhého pobytu v zakouřené místnosti) a co s tím? Dáme si růžovou pilulku. Místo toho, abychom tělu poskytli dostatek spánku, vody a zdravé prostředí.
Bolí břicho a je celé nafouklé (třeba z dvou litrů koly, pěti hamburgerů, sáčku čipsů, zmrzliny a dvou langošů) a co s tím? Místo normální a vyvážené stravy je tady další pilulka, která zařídí trávení a vyfoukne břicho.

Jak to tedy může probíhat JINAK?
Při vší úctě k léčivům, která jsou užívána za určitých specifických okolností a určitým velmi promyšleným způsobem a omezenou dobu, obvykle se dopracujeme k dohodě s psychiatrem, že léčba bude vedena bez psychofarmak a klient začne léky vysazovat.

S klientem se potkáváme pravidelně v mé pracovně. Co děláme? Pracujeme na ZMĚNĚ. Klientovým tempem, což je důležité. Aktivně, ne pasivním polykáním pilulek. U každého klienta je to jinak, je to individuální. Pracujeme na jeho životní situaci, na přeuspořádání jeho vztahů, na sebeúctě, sebevědomí, na uvědomění si vlastní lidské hodnoty, jedinečnosti, svobody volby, vlastních možností, na tom, co chce ve svém životě dělat, na tom, jak o sobě přemýšlí.

A stává se, že je potřeba “pouze” čtyř – pěti sezení delších než hodinu. Deprese se rozpustí. Proč? Protože dojde k významné změně, která již depresi neživí.

S klienty jsme pak dlouhodobě v kontaktu. Já jsem za to ráda a je to dobrovolné. Mí klienti mne zajímají i poté, co se zavřou dveře mé pracovny. V určitých intervalech si zavoláme či napíšeme, jak jde život, co se daří, co je nové a deprese tam již nemá místo.

Změna je možná, změna je to, co je v našem světě “konstantou”. Jsem přesvědčena, že měnit se dají jak věci vně, tak i věci uvnitř nás. Způsob, jak o věcech přemýšlíme, jak se k nim vztahujeme, i jak se vztahujeme k sobě a našim životům, včetně potíží.

A právě vztah k sobě samému je jedním z nejdůležitějších vztahů v životě. Když se naučíme sebe mít rádi, o sebe pečovat, sobě důvěřovat, sebe respektovat, k sobě být shovívavý a být sami se sebou šťastni, pak snadněji budeme ve zdravých vztazích i s druhými. I ve zdravých tělech. Je zcela lidské, že ne pokaždé to jde snadno a tehdy je přirozené požádat o dočasnou spolupráci profesionála.

Zda tohle ale umí pilulka, to si nejsem jista.
Zda tohle umí člověk, to vím, protože jsem to mnohokrát viděla na vlastní oči, co lidi umí se svými životy udělat, k jakým změnám se umí propracovat, jak umí být aktivní.

A smekám pokaždé.