Hnutí mysli 109.: Jedovatá slova do vlastního hnízda

Tuhle jsem slyšela maminku, jak říká svému malému synkovi: “Jsem velice smutná, protože jsi zlobivý kluk.”

Hm.

Copak s touhle informací asi její dítě udělá?

Řekne si: “To je skvělé, že jsem dostal tuhle nevyžádanou zpětnou vazbu, díky níž jsem se dověděl o aktuálním duševním prožitku své mámy a která mne vůbec nepoškozuje, protože na základě svých bohatých zkušeností vím, že lidi říkají věci jaksi osobně, i když to tak nemyslí, a taky z toho mohu logicky vyvozovat, co mám udělat příště lépe a jinak, aby ona byla spokojena a já tak šťasten, že mám spokojenou maminku, udělat jinak ovšem za předpokladu, že se taky pro to svobodně rozhodnu, protože vím, že mám právo respektovat svoje city a potřeby”?

Nebo řekne: “Mámo, poslouchej, tohle je citové vydírání, to na mne nezkoušej, protože to na mne neplatí. Já vím, že se cítíš rozhozena, protože mne vlečeš, řvoucího ulicí, šoupu nohama pomaleji, než ty teď právě potřebuješ a ještě jsem sebou smýkl do louže. To chápu.
Navrhuji proto, aby příště byly vzaty v potaz taky mé potřeby. Protože se mi k tetičce Alžbětě tuze nechce, měl jsem totiž rozestavěnou věž, chyběla mi dvě poschodí, ty jsi mi ji zbortila a uklidila do krabice, prý si ji dostavím zítra (Co je to zítra? Kdy to je? Já znám pouze “teď”).
Navrhuji tedy, že příště, když budu dělat třeba důležitou stavbu z kostek, my dva se v klidu domluvíme, jak a co budeme dělat, ty mne vyslechneš, proč je to důležité stavbu dokončit, já třeba zjistím, že tě to zajímá a rád ti o tom popovídám po cestě k tetě Bětě a pak ji dostavíme spolu, když se od tety vrátíme. Jo?”

Nu, asi spíš ne…

Spíš to bude něco jako:
– “Jsem špatný, máma to říká.”
– “Máma mě asi nemá ráda, když jsem špatný.”
– “Špatní kluci patří do polepšovny, asi mne tam rovnou odvede.”
– “Jsem nejšpatnější, protože je maminka smutná.”
– “Jsem nejhorší, protože jsem zlobivý.”
– “Jsem nejhorší, protože jsem.”
– “Pokud si mě nechá a neodvede mě do polepšovny, nejlepší bude, když budu dělat jen to, co ona chce a taky jen to říkat a jen tak se cítit, aby to mamce vyhovovalo.”
-“Není důležité, jak já se cítím, je důležité, jak se ona cítí.”
– “Ani nemluvíme o tom, proč já se zlobím, tak to není důležité. Důležité je to, proč je ona smutná.”
– “Já nejsem důležitý.”
-“Když ona může, každý si se mnou může zacházet, jak chce.”
– “Co já chci, není a nebude podstatné.”
– “To, jaký jsem, se nejlíp dovím od ostatních, stačí naslouchat.”
-“To, jak se ostatní cítí, závisí ode mne, jestli já udělám, co si oni přejí , a jestli já je nezklamu.”
– “Jsem vinen za neštěstí mé mámy.”
-“Možná by jí bylo líp, kdybych tady nebyl…”

Nebo jak to vlastně ta malá hlavička zpracuje?