Hnutí mysli 110.: Dva v jednom ne vždy znamená více

Kamarádka a kolegyně pracující v pomáhající profesi mi teď o víkendu sdělila zajímavou věc.

Prý jiná kolegyně, psycholožka, poradila rodičovskému páru s výchovou svéhlavého dítěte. Rada zněla: je potřeba ho odměňovat a trestat. Čekala jsem, že řekne třeba něco o zákazu televize nebo vycházek.
Bylo to ještě výživnější, přímo šťavnaté: prý musí synkovi, pokaždé, když zlobí říct: NEMÁME TĚ RÁDI, PROTOŽE ZLOBÍŠ!

Chvíli jsem si myslela, že si ze mne utahuje. Žel, ne.

Kdyby to bylo v profesionálním středověku…ale dnes? Píše se rok 2013, nemýlím-li se…
Tak si říkám, čím si asi ona dáma prošla sama ve své primární rodině, co ji takhle zformovalo, nebo co ji k tomuhle vedlo?

V jednom sdělení trest, citové vydírání a manipulace (řekněme, že ty dvě poslední komponenty jsou to samé) a máme žádoucí “dvě v jednom”, jako ten šampon s kondicionérem.
Akorát jsem si ne celkem jista, že je to v pořádku.

Kdo ví, možná se tohle kratičké zamyšlení dostane k té paní, která nešetří radami. Já nevím, proč to řekla. Chci pouze nabídnout jiný pohled k zamyšlení:

– nikdy nesmíme hazardovat s city dítěte
– nikdy nesmíme zneužívat lásku (a její dávkování) k vymáhání poslušnosti
– nikdy nesmíme ohrozit jeho bezpečí tím, že mu řekneme, že není milováno pro své momentální “rebelování”
– nikdy nesmíme dávat do souvislosti jeho chování a nárok na přijetí a lásku a bezpečí

– vždy musí dítě cítit a vědět, že je milováno BEZPODMÍNEČNĚ, to znamená bez podmínky, to znamená žádný: “když” budeš poslouchat, budu tě milovat
– vždy musí dítě zažívat pocit bezpečí a přináležitosti

Možná se pletu, ale tohle je snad jasné již tolika rodičům a o to jasnější by to snad mělo být profesionálům.

Co dítě slyší? A co se odehrává v jeho hlavičce?
Tohle? “Rodiče jsou asi přetaženi, tak jim to ulítlo, já stejně vím, že mne milují bezpodmínečně, je to jen taková sranda.”

Nebo tohle?
“Nejsem milován. Jsem nic. A jsem sám.”