Hnutí mysli 113.: Sám není totéž jako osamělý

Můj přítel, a v určitém období klient, trpěl vnitřním strachem ze samoty.
Manželství se mu za dramatických okolností, žel, rozpadlo a exmanželka zhusta štve jejich děti proti němu, odepírá mu kontakt s nejmladší dcerkou a dělá různé zvláštní věci, které mají v konečném důsledku zraňující dopad na děti.
Některé ženy to tak dělají. Zejména tehdy, když ví, že partner děti miluje. Jakoby jejich myšlení a cítění fungovalo pouze v teritoriu partnerské pomsty a vše, co je kolem a hodí se jako nástroj pomsty, nekriticky použijí. Třeba vlastní děti.

To je hodně zvláštní, protože běžně v přírodě je mateřský pud silnější než třeba sexuální. A ten je v rámci zachování druhu hodně silný.

V téhle situaci rázem ztratil vše, co mu bylo svaté a drahé.
Představa Vánoc v osamění byla děsivá a tíživá. Šlo to přežít díky práci a pár blízkým. Zamezení kontaktu s dětmi bylo a je deptající.

Najednou byl život naruby.

Časem se pocit osamění rozrostl do obludné velikosti. Byl větší a silnější, než vše ostatní. Požírající. Až to bylo na návštěvu psychologa.

Jelikož je to zkušený a inteligentní muž, brzy pochopil, že ani tak nezáleží na okolnostech kolem, jako spíš na tom, jak se k nim bude vztahovat, jak o nich a o sobě bude přemýšlet.

Jako o trpícím a jako o oběti? Osamělém muži? O muži, co vše ztratil a nemá, co by stálo za to žít?

Nebo jako o muži ve velmi náročné životní situaci, který ovšem tím, co se děje kolem, neztratil na lidské hodnotě, na síle, humoru a vitalitě? Který je pořád milujícím otcem? Pořád připraven za své děti bojovat a to s přihlédnutím zejména na jejich dobro? A třeba to dočasně bude znamenat odloučení, které je lepší, než vystavování dítěte soudním pojednáváním ohledně nároku na kontakt?

Vybral si to druhé. Najednou ho zalila zvláštní síla. Hřejivý pocit na hrudi. Nadechl se zhluboka a dlouze. A slova, kterými vyjádřil svůj nový stav zněla: “Sám neznamená osamělý”.

Tak silný člověk dokáže být.