Hnutí mysli 119.: Drž hubu
Zrovna nedávno se stala zvláštní věc. Na dvou místech, ve dvou kontextech, jsem vyslechla to samé:”Drž hubu!”
Jednou to bylo od majitele ke svému psovi, podruhé od matky ke svému dítěti. Nevím, jak to máte vy, ale já to moc nerozlišuji, zda je to u jednoho či druhého méně či více “škodlivé”.
Jde totiž v obou případech o reakci dospělého člověka vůči závislé živé a citlivé bytosti. V obou případech nešlo o lidi nijak opilé, v akutní nouzi či extrémní situaci. Ani jeden se neomluvil. Majitel psa ještě přidal:” Jsi blbá, nebo co?” A oba pak pokračovali v konverzaci s jinými dospělými lidmi. Pes i dítě ztichli. Možná je to nijak nepřekvapilo a jsou na tuhle “žádost” o ztišení se zvyklí.
Zachovat se hrubě vůči druhé bytosti není v pořádku. Že se to stává, to je zřejmé. Žel i to, že v tomhle případě, předpokládám, nedošlo k žádné sebereflexi. A třeba se mýlím.
Tak přemýšlím, co se stlalo v životě té matky či toho pána, že se chovají tak hrubě. Možná se k nim taky tak někdo choval a tohle se naučili.
Říká se, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Není to pravda.
S pozemkem jsem obdrželi 16-tiletého křížence, který vypadá jako vlk v menším vydání.
Kousal do lidí, skákal po lidech, vyrážel z ruky misku s jídlem, po otevřen vrat se rozeběhl do dáli a nemínil se vracet. Navíc neuměl nic ve smyslu “základních povelů”.
Nyní do lidí nekouše, na lidi již málokdy skáče, před jídlem si v klidu sedne a čeká a když se otevřou vrata, nikam se nevydává. Umí přijít na zavolání, sednout si i lehnout a taky vcelku spolehlivé zůstat na místě.
16-tiletý pejsek, jinak velice milý a vděčný.
Co tedy brání dospělému člověku, aby se naučil zacházet jinak s dítětem či psem?
Proč je pro dospělého člověka v pořádku chovat se takhle hrubě k slabšímu, závislému a blízkému tvoru?
Co se tím dítě naučí o sobě, o lidech, o vztazích a o komunikaci? Zřejmě to samé, že je to v pořádku – nechat si to líbit i dělat to jiným.
A třeba se stane zázrak a bude to chtít mít ve svém životě jinak. Jde to pak ztuha, ale věřím, že to lze. Že člověk je silnější, než okolnosti.
