Hnutí mysli 153.: Proč může být zhoršení dobrým signálem?

Zřejmě to neplatí univerzálně a jsou situace, když zhoršení je prostě zhoršení a nevěstí nic pozitivního.

Jsou však i takové situace, kdy si člověk myslí, že s něčím nehne ani o píď. Že je to “jednou dané” a šmitec.
A když se ho zeptáme překvapivou otázku: “jak bys to mohl ještě VÍC ZHORŠIT?”, chvíli se dívá, jakoby přemýšlel, do kolika hodin máte povolenou vycházku z blázince. Když však na své otázce trváte a on je ochoten přemýšlet, dojde k překvapivé odpovědi, že situaci zhoršit LZE a příjde i na to, JAK konkrétně.

Proč ta otázka?
Slouží pouze k uvědomění, že s věcí hnout LZE.
Tudíž není dána.
Je to jiný úhel pohledu, odlišný postoj. A ten může osvobodit mysl v tom, ze když už jednou připustila, že situaci LZE zhoršit, tudíž s ní LZE hnout a dokonce objevila strategie JAK se tím směrem pohnout, je to již pouze otázka “změny směru” – najít strategii, jak věcí hnout opačným směrem.

Když už se hýbu, snadněji změním směr v porovnání s tím, když jenom stojím, sedím nebo ležím a domnívám se, že se hnout nelze.

A třeba někdy ne, za ověření to však podle mého názoru stojí 🙂