Hnutí mysli 166.: Jediná jistota je nejistota a “jediná konstanta” je změna. Nebo ne?

Říká se, že divoce, čili přirozeně žijící zvířata (tudíž, kromě jiného, i bez kontaktu s člověkem) žijí bez neuróz a jiných “duševních poruch”.

Umí žít život tak, jak přichází. Když jsou malá, máma za ně i život položí a ony si hrají. Nechají se krmit, mazlit, masírovat bříška. Pořád se něčemu učí, svým ZPŮSOBEM a svým TEMPEM. A když přijde čas, sami jsou připraveni přivést na svět potomky a tak to jde dokola. Mají jasno v hierarchii, která je vysoce funkční a potřebna. Když se změní počasí, jdou se skrýt, nebo lovit, nebo spát a odpočívat, nebo se napít, podle KONTEXTU a AKTUÁLNÍCH POTŘEB. Když se změní jejich věk, zařídí se podle toho. V klidu. Když se změní jejich status, umí se přizpůsobit. V klidu. Když se změní jejich role, taky si s tím poradí, oni si možná ani “neradí”, jednoduše žijí to, co je nyní a tady. A to moudře. Nebo je klid a jsou i taková období a místa, kdy lvi pijí současně s gazelami u jednoho jezera, zejména po období dešťě.

V přírodě pořád někdo na někoho číhá, někdo někoho loví a honí. Pořád je přítomna nejistota dokonce v otázce vcelku důležité – v otázce přežití. Denně přítomná nejistota je přirozeností a neustálá změna je denním souputníkem. Přitom ani gazely ani lvy nepůsobí denně neuroticky, vystresovaně, neloví ani nežerou víc, než je potřeba a nestavějí větší doupata než je potřeba a nebarví si ohony, nezabíjejí se pro nic za nic navzájem. Na změnu reagují v zlehka, nejistotu přijímají a adaptují se na vše, pružně a zdravě.

No a co my?

Mnozí lpíme na pocitu BEZPEČÍ, a co to vlastně je? Dost peněz, kdyby něco? Jakou mají peníze reálnou hodnotu? Třeba v období “velké krize” nebo dokonce války (kterou taky hezky umíme vést)? Nebo je bezpečím dobrá pojistka, živena programovým šířením strachu a nejistoty mezi občany, aby věnovali své těžce či lehce vydělané peníze pojišovacím institucím, které “kdyby něco” vše zachrání? A zachrání?

Lpíme ja JISTOTÁCH a co to vlasně je? V čem reálně člověk může mít jistotu a jaký má reálný dosah na její “řízení” či udržení? Je jisté, že když zaočkujeme dítě proti dvaceti nemocím, bude ono pořád zdravé? Je jisté, že když pracuji jako zaměstnanec mnoho let bez dovolené, že se se mnou firma nerozloučí (což je eufemismus pro vyhazov)?

Připravujeme se do BUDOUCNA, abychom byli připraveni, “až to příjde”. A co vlastně? A kdy vlastně žijeme ten náš život, když se nyní připravujeme a třeseme strachy a nejistotou, co příjde zítra a o rok?

Je velice snadné zneužít tenhle podivný návyk nás lidí “mít pořád strach” z neznáma, z budoucnosti, ze vztahů, z Boha, ze sebe sama, z práce, z nedostatku, ze samoty, z církvi, ze souseda jiné barvy pleti a tak podobně.

Vůbec neříkám, že má člověk nutně “hodit bobek” na vše a žít pasivně a jen tak plout životem, i když pokud se tak někdo SVOBODNĚ rozohodne, tak ať (čili ne jako akt demonstrace či rebélie nebo truc akt, což je reaktivní a nesvobodné chování, domnívám se, i když někdy demonstrace má velmi důležitý význam). Ať si každý žije v klidu po svém a ať nikdo nikoho nesoudí, pouze říkám, že přijmout změnu jako konstantu a přijmout nejistotu jako přirozenost se mnohdy hodí a mnohdy osvobozuje.

Třeba se dá začít tím, že si nahlas řeknu, čeho se bojím a jak to? Co to pro mne znamená, to “strašidlo”? Co už takového umím z mých zkušeností nebo na koho se můžu obrátit, kdyby bylo potřeba se tomu postavit a v klidu to řešit? Třeba zjistím, že se často bojím, že něco nezvládnu V BUDOUCNU, až to příjde. Ačkoliv to, že dnes dýchám značí, že zřejmě žiji a tudíž jsem zatím vše, co mi přišlo do života jaksi zvládl.

Proč pak ty dopřední obavy a strachy a nutkání po jistotě a bezpečí někde venku? Být si jist samým sebou, že až “něco” příjde, tak to něco zvládnu, lépe nebo hůře (a třeba se při tom i něco kloudného naučím) a když tak někoho požádám o pomoc a podporu a NYNÍ se tedy mohu plně soustředit na svůj dobrý život. I vlastní smrt nakonec zvládneme a na 100% úspěšně zemřeme. A taky třeba přijmu nejistotu jako přirozenou součást bytí, skamarádím se s ní a tak NYNÍ a ZDE se budu plně soustředit na svůj DOBRÝ ŽIVOT.

Nebo jakkoliv, však svobodně 🙂