Hnutí mysli 167.: Až budu v důchodu, to mi bude hej.

Nebude.

A nemyslím tím výši důchodového zabezpečení či jiného pasivního příjmu.

Vysvětlím.

Slýchám ze všech stran, jak se ten či ona těší do důchodu, jak je to fajn tam už být a jak je rozumné jít do toho předvčasného důchodu. Když se zeptám: “A na co se těšíš?”, dovím, že: “Nevím, prostě nebudu muset chodit do té otřesné práce, budu mít čas na koníčky, čas na odpočinek, na rodinu a vnoučata, na sebe…”

To zní moc hezky. Jsem ten poslední člověk na planetě, který by chtěl rozporovat svobodnou vizi člověka o dobrém způsobu jeho vlastního života.

Jak to však chce udělat, když na otázku “A jak žiješ NYNÍ?” odpoví: “No, přesně opačně, ale až budu v důchodu, se to změní”. A ptám se dál: “A jak to, že teď žiješ opačně?” Odpověď: “Teď na to nemám prostě čas”. Ptám se ještě dál: “Dobře a jak to uděláš PAK, když ten čas budeš mít?” Odpověď: “Ještě nevím, to příjde samo, bude čas a to stačí”.

Dobře. Kéž by. Řekněme, že jsem vůči tomu skeptická nebo že tomu dokonce moc nevěřím. Protože když se ptám, JAK jsou ty plánované věci do důchodu DŮLEŽITÉ, dovím se, že jsou velmi důležité, ne-li ty nejdůležitější. Prý jsou to ŽIVOTNÍ HODNOTY. Tak proč s tím čekáme do důchodu a nežijeme tak již nyní?

Někteří lidé to jedoduše umí a žijí svůj život podle sebe a jiní se to museli naučit a další se to právě učí. Pokud svůj život vedu neuspokojivě a plánuji žít uspokojivě až v důchodu a doufám, že se to stane samo, pak mám nemalou obavu, že budu konfrontován se zcela velkým oříškem. A to “jak kruci na to”.

Ovšem, pokud někdo zcela vědomě a svobodně čeká na lepší způsob bytí, pak “vo tym žádná”. Pokud však čloěk očekává, že to dobré bytí příjde samo, AŽ se NĚCO stane zvenčí, pak držím palce a to pevně.