Hnutí mysli 171.: Dokud tě živím, budeš mě poslouchat!

Posted on 08/07/2014 by Katarina Bradac in Hnutí mysli

Slyšel již někdo takovou větu? Od rodičů nebo ze svých vlastních úst, coby rodič?

Znám mnoho dospělců, kteří si přejí, aby jejich děti prospívaly ve škole, aby se chovaly slušně, aby neodmlouvaly, řádně zdravily, ve společnosti si vážily starších a zejména poslouchaly své rodiče.

Na první pohled to vypadá jako vcelku dobrý výsledek výchovy. Dovolím si však poznamenat, že se mi to vůbec nelíbí a zejména to: “poslouchat své rodiče”. Nesázím semínka rebélie bez příčiny ani neprosazuji demokraticky ztracené bytosti v džungli společenských očekávání, rituálů a tradic. Pouze se zamýšlím nad argumentací dospělců, kteří od svých dětí vyžadují poslušnost, leckdy až slepou či hluchou. Třeba tu argumentaci uvedenou v nadpise.

Takže jak to například vypadá? Večerní návštěva beseduje v obýváku, je již pozdě, máma nebo táta řekne svým ratolestem: “Tak šup, je čas, umýt se, vyčúrat a na kutě.” Ratolesti se bez jediného slůvka zvednou, hezky se pozdraví, jak se sluší, dají rodičům polibek na dobrou noc a jdou spát. Dospelí, kteří jsou právě na návštěve, nejdřív odpadnou, pak zalapají po dechu a hlesnou: “Tak to se dnes nevidí, takhle vychované děti, bez odmlouvání…to tedy klobouk dolů..milí rodiče…”. A rodiče se dmou pýchou.

Třeba je to příjemný závěr, kdy se nemusí nikdo s nikým natahovat, navíc před návštěvou, co by si mohla návštěva pomyslet? Dítka odcupitají a je klid.  A takových situací může být mnoho, ve škole, u babičky, v obchodě, venku, v kroužku…

Tak co mi “vadí”? Vysvětlím.

Ono totiž není vůbec problém z dítěte vychovat poslušnou “loutku”. (Až na ty případy, kdy má dítě tak silný kořínek, že se tomu vzepře. Ovšem ne vždy způsob vzepření se je zdravý a bezpečný.) Ale zpátky k “loutkám”. Již tímhle pojmem jaksi naznačuji, co si myslím o “slepé poslušnosti”, o slepé poslušnosti rodičům konkrétně, bezbřehé slušnosti a uctívání autority obecně. Teď jenom lehce pozměním slůvka a místo slova “poslechne”, použiji “provede”, místo slova “vychované” použiji “vycvičené”, místo slova “odmlouvání” použiji sousloví “vyjádřit svůj názor” a místo slova “vychoval” použiji “podmanil”.                                                                                                                                                           Takže: Kdekoho okouzlí situace, kdy rodič zavelí a dítě sklopí ouška a poslušne “provede” pokyn či žádost. “Ooo, to se dnes tak nevidí,  jaké máte “vycvičené” děti, bez “vyjádření svého názoru” bez hlesu “provedou”…”. Často dodávají ti okouzleni. A rodič se dme pýchou, jak si dítě “podmanil”.

Ono není problém dokonce ani z dospělých lidí “vycvičit” loutky. Natož pak z dětí. Dítě bývá, na rozdíl od dospělce závislé na rodičích. Má obvykle jen málo možností, jak nesouhlasit a zůstat chráněno a respektováno. Nemůže se jen tak lehce z nevyhovujícíh podmínek vymanit, často se i naučí “být bezmocné”.

No a důsledky? Dítě je poslušné názorům a preferencím rodiče. Dítě je poslušno hodnotovému systému rodiče. Dítě je poslušno rozkazům a přáním rodiče. Zdá se to být v pořádku, že? Pokud rodič má ten hodnotový systém “správný” a požaduje “rozumné věci” a tak dál.

Ale co bude pak? Co se stane, když roli rodiče “zastane” despotický šéf, netolerantní partner, fetující parta a tak? Kde má “dítě” najednou vzít ty správné kompetence, kde má vzít sílu a rozhodnost zvolit správně, postavit se špatnému rozhodnutí jiného člověka, sladit očekávání druhých s těmi svými a podobně? Kde se najednou má vzít vnitřní systém hodnot, který se řídí vnitřní autoritou, vnitřním pocitem správnosti? Když doposud to byla autorita zvenčí, která musí být respektována bez odmlouvání a bez respektu k potřebám dítěte, bez respektu k jeho svobodě?

Sloboda není anarchie, sloboda jde ruka v ruce s odpovědností. Dítě připravené do života není neposlušné dítě, je to silné dítě, vybavebo svobodou a volností, odpovědností a rozvahou. Právem na rozhodnutí dle svých vlastních vnitřních hodnot. Jistě, pak se může stát, že se dítě rozhodne jinak, než si rodič představuje, holt to je další kompetence na procvičení: umět respektovat svobodu svobodného člověka.

V koutku duše mne pokaždé zahřeje, když vidím, jak rodič zavelí a díte se “oduje”, zasekne nebo udělá pravý opak 🙂 Já vím, je to mnohdy k sešílení, ale není to i tak trochu dobře? 🙂

 

Comments are closed.

  • Poslední komentáře

    • Osobní galerie

      coral-mimi 20130706_095528-jpg 26498_1425450875949_3390318_n-jpg 34082_1556497512033_7854924_n-jpg 46309_4775346181238_749679650_n-jpg 65035_10200280796602235_420529762_n-jpg 166583_1867565328534_4108084_n-jpg 167223_1867555048277_3803212_n-jpg 249534_2206612804509_4931515_n-jpg 580989_4842275414427_737541512_n-jpg 601768_10202216103143689_762463274_n-jpg 1239896_10202216103863707_1185667343_n-jpg