Hnutí mysli 175.: Co vidíš jako první?

Posted on 01/08/2014 by Katarina Bradac in Hnutí mysli

Naše zahrada se mi moc líbí a právě teď prochází vetší rekonstrukci, jelikož jsme po pár letech přišli na další hezké nápady, které se nám chce zrealizovat. Navzdory rozpracované výkopové aktivitě po bagru je na ní pěkný pohled, i když tu je kupa hlíny z velké jámy, kde bude jezírko a tam je zas pár zejících děr, čekajících na okrasné stromy a velká rýha v zemi po odstraněné části plotu, aby se ještě víc otevřel pohled na svah se stromy lemovaný lesem jižního cípu Drahanské vrchoviny. Když člověk umí vidět potenciál finálního stavu, dočasný výbuch je spíš příslibem budoucí krásy, jako zima je spícím jarem  a příslibem letních dešů a podzimní úrody.

Co je zajímavé, je sledovat reakce lidí, nejenom na naší zahradu, ale i na jejich vlastní obydlí. Tu přijde člověk a řekne: “šišmariá, to je bordel!” a příjde další a řekne: “oo, to je práce, co jste udělali” a další:” tééda, co to plánujete?” a další:” ju, to si umím představit a sem příjde ten červený japonský javor?” a další:” to si neumím představit, máš vizualizaci?” a další: “to jste neměli dělat, vždyť to bylo jezký a teď taková spoušť” a další: ” tady ta kytka nepřežije přesazení a chcípne vám” a další: “mně se nelíbí takový cedr a asijské dřeviny, mám radši zlatý déšť a vrbu” a další zas něco jiného.

No a když jsme my na návštěvě jinde, tak slýchame, a to často: “tady se nedívejte, to není dokončeneé” nebo:”tady nám opadává omítka, to přijde spravit” nebo: “jo, je to fajn, ale tady ještě není lustr” nebo: “na terase ještě není dlažba, je tam jen ošklivý beton” a tak podobně.

A když naše zahrada byla předtím “dokončena” a ještě nepřišla do kontaktu s naším nápadem s rekonstrukcí, tak někdo řekl:” ta je krásná” a jiný: “ale tady ta vajgélie je nějaká zakrslá, nepotřebuje přihnojit?” nebo: “no, nevím, mají ty sibiřské kosatce dost místa?” nebo: “ten cedr má tady uschlou větévku” a tak podobně.

Tak si říkám, zda to tak máme, my lidi, pořád? Zda to, co vidíme první, je nedostatek, třeba i maličký a třeba i velmi nepodstatný a pak, zda-li zbyde v hlavě prostor pro myšlenku, co všechno je v pořádku a co je hezké? A zda lidi, kteří vídí jako první to krásné, zda-li pak nemají hezčí a naplněnější život? Zahrada je to stejná, pohledů mnoho. Kdo si ty pohledy vybírá?

A neděje se to zřejmě pouze na naší zahradě, jinak by jsme neslýchali to pomlouvání vlastních obydlí. A jak to pak je ve vztazích? Umíme si na lidech jako první všimout, v čem jsou krásní a co je šlechtí? Nebo právě opak?

Nu, jak to máme v hlavách uspořádaný, když s setkáme s někým poprvé, nebo poprvé vidíme něčí zahradu? Jaká vnitří i vnější řeč se spustí? Možná stojí zato se chvilku sledovat, pokud dnes potkáme něco poprvé. Klidně někoho na ulici a slyšet tu první myšlenku v našem lebečním prostoru. Co říká?

 

 

Comments are closed.

  • Poslední komentáře

    • Osobní galerie

      20130706_095528-jpg 14109_1449906327320_3188791_n-jpg 26498_1425442715745_1470410_n-jpg 26498_1425451555966_7288148_n-jpg 26498_1427110237432_7976335_n-jpg 34082_1556497512033_7854924_n-jpg 66179_10200628403852199_979285361_n-jpg 165773_1867604929524_2056751_n-jpg 167223_1867555048277_3803212_n-jpg 320403_4842250093794_1545645029_n-jpg 601768_10202216103143689_762463274_n-jpg 1239896_10202216103863707_1185667343_n-jpg