Hnutí mysli 190.: Neptej se mne, proč tě miluji.

Nedávno mi dávný přítel z dětství říkal, že od své přítelkyně dostal otázku, proč ji miluje.

Na první pohled “normální” milenecká otázka. A možná se nabízí i “normální” milenecká odpověď:” Protože jsi krásná a chytrá a vzrušující…” Nebo tak nějak. V jeho hlavě však proběhlo něco jiného. “Cože? Nad tím jsem takhle nepřemýšlel.” A tak to i řekl: “Cože? Nad tím jsem takhle nepřemýšlel.” A nastalo tíživé ticho.

“Co jsem měl říct?” ptal se pak na našem setkání.

Já si myslím, že svým způsobem to byla ta nejlepší odpověď. Zdá se to plytké? Nemyslím. Já vím, že svou přítelkyni již několik let hluboce miluje. Říct ovšem, že ji miluje PRO něco, PROTOŽE něco, to je dle mého názoru velmi plytké. Jelikož to je láska s PODMÍNKOU. Co když půjdou společně životem a zestárnou, bude pak ona třeba pořád tak krásná a vzrušující tím způsobem, jak dnes?

Miluji tě a nic víc dál, “miluji tě” je podle mně ta nejčistší odpověď. Jistě, zřejmě si partnery vybíráme za působení mnoha faktorů, včetně “chemie” a společných hodnot a tak dál. Děti ovšem milujeme takové, jaké jsou, tedy doufám a přeji si to tak a znám mnoho takových rodičů. Nějak vypadají, nějak se projevují a přišly k nám nějaké a milujeme je. Ne PROTOŽE jsou šikovní ve škole a zdatní ve sportu a podobně. I když to tak často říkáme, “jsem na tebe pyšný”, když dítko přinese jedničku z písemky z chemie. Co tím vlastně dítěti říkáme? Jsem na tebe pyšný, PROTOŽE jsi přinesl hezkou známku, ne snad? A je to skutečně tak? Taky doufám, že ne. Že milujeme a jsem hrdí a šťastní rodiče JEN TAK. I bez jedničky i bez úspěchu ve sportu a tak dál. A milujeme nadevše a do smrti. Ideálně přitom necháváme děti i svobodně dýchat.

Tak proč bychom měli partnery milovat PRO NĚCO? Proč ne jenom tak? Pak proč se ptát, “proč mne miluješ?” Odpověď je jasná. “Miluji”. Tudíž budu za všech okolností. Proto se mi odpověď “Cože? Nad tím jsem takhle nepřemýšlel” jeví jako fajn, je fajn, že takhle s PODMÍNKOU nad tím nikdy nepřemýšlel. Což neznamená, že si neuvědomuje, co vše v ní jako poklad má. A já vím, že si to uvědomuje.

Můj kamarád se pousmál a řekl, že mu odlehlo. A že to takhle i cítí. Jen to tak nepojmenoval. Pak za nějakou dobu volal, že to přítelkyni takhle nějak vysvětlil a ona se taky usmála. A byla potichu. Ale nebylo to tíživé ticho 🙂

Nenuťme lidi v otázkách vztahů přemýšlet o PODMÍNKÁCH. Protože o nich přemýšlet začnou a tak se podmínky do vztahů dostanou. A to by byla škoda.