Hnutí mysli 196.: Jsem příliš…?

Kdybychom rozuměli řeči zvířat, je možné, že bychom slyšeli tahle slova?

Žirafa: “Jéééémine, já mám příloš dlouhý krk…”

Krokodýl: “Jééé, já mám příliš velkou hubu…”

Slon: “Blééé, já jsem příliš tlustý…”

Leopard: “Ách, mám příliš flekatou pleť…”

Had: “Éch, jsem příliš dlouhý…”

Velryba: “Ups, jsme příliš velká…”

Asi těžko. A jak to? Vždyť žirafa tuhle viděla zebru a ta má krk kratší, takový akorát. A krokodýl viděl želvu, co má menší hubu, tak akorát. Taky leopard viděl lva a ten má pleť tak čistou a bez fleků. A had spatřil žábu, která je tak akorát krátká. Velryba zahlídla tučňáka, co je o hodně menší, takový šik.

Proč nesrovnávají své proporce, barvy, pleť, rychlost či další dovednosti? Já myslím že proto, že když by se i stalo, že malá velryba, která se trošku zbláznila, se zeptá své mámy, proč je tak obrovská v porovnání s tučňákem, máma ji s úsměvem řekne: “Ty blázínku, vždyť to je úplně jiný DRUH! Sněz tady tu tunu planktonu a fofrem, ať se nezasekneš v růstu.”