Hnutí mysli 203.: Mé potřeby nejsou důležité.

Před časem jsem mluvila s mladou maminkou, která žije v krásném vztahu a mají s manželem dvě rozkošné děti, zdravé, čilé, které si moc oba přáli.

Manžel má zaměstnání, ve kterém je spokojený a úspěšný, ona je s dětmi zatím doma. I vztahy v širší rodině jsou fajn.

Mladá maminka přišla s tím, že se bojí, že začíná nenávidět své děti. Když jsem se ptala, jak k tomuto poznání došla, říkala že když měla dítě jedno, vše bylo v pořádku. No s příchodem druhého se začaly věci v jejím životě komplikovat. Byla víc unavená (věkový rozestup dětí je velmi malý), každé dítě chce něco jiného a v jiný čas, obě děti začínají být nespokojené a hodně pláčou. Ona sama má velice ráda uklizený byt  a nejde spát dřív, než večer vše nedá do pořádku. Na to má dost prostoru, protože v té době péči o děti přebírá manžel, poté, co se vrátí z práce. Už když dělá pořádek, necítí se dobře, jelikož ví, ze ráno bude za chviličku vše znovu vzhůru nohama. No mít uklizeno je pro ní, zejména v této době, kdy je všechno jaksi vzhůru nohama, velmi důležité. Velmi důležité, zdůrazňuje. Alespoň něco, co ji spojuje se životem předtím, než se stala matkou. Tehdy bylo všechno uklizeno a ona byla velmi spokojená.

Ráno, když děti začínají vytahovat hračky, rozlévat šťávy, sypat kukuřičné křupky po zemi, tehdy v ní vzrůstá vztek a děti nejednou uhodila, za to, že udělaly nepořádek. Přitom si to velmi vyčítá a stydí se za to. Myslí si o sobě, že je špatná. Stále víc a víc se cítí vyčerpaná. A úplně neschopna, jako žena i jako matka. Že úplně selhala. Na manžela má málo času i energie.

Když mluvila o tom, že pořádek “MUSÍ BÝT”, ptala jsem se, kdo to říká? Po chvilce mi vyprávěla o své mamince, která měla doma vždy uklizeno, navařeno napečeno, domácí zavařeniny ve spížce, vypráno, vyžehleno, prádlo “nakomínkováno”…a říkala: “Holka, pořádek musíš mít, i kdybys měla černý mor a duši na jazyku, jinak nejsi pořádná ženská, to si pamatuj.” A taky říkala: “Dokud chlap nepřijde domů, večeře se nepodává, i kdyby děti řvaly. Na prvním místě je muž, pak děti. On tě živí, tak nesmíš být hloupá, prvně musí být on spokojený. A taky mu dát, co on potřebuje, jinak se ti začne po jiných sukních ohlížet a co si pak chudák ženská počne sama s děckama na krku?”

Maminka prý nikdy neodpočívala, pořád byla v pochodu, něco dělala, čistila, leštila prala, uklízela, dávala. Teď, když jsou s bratrem pryč z domu, někdy se podívá na televizní seriál a přitom houpe nohama, pořád se vrtí  a narovnává ubrousky na konferenčním stolku.

Tahle mladá žena s mateřským mlékem nasála, že jako žena za nic nestojí, pokud nebude uklizeno. Nedivím se tomu, že pak člověk potřebuje zajistit katalogovou domácnost, jinak se vystaví bolestnému ohrožení své vlastní identity. Kdo má doma dvě malé děti ví, jak “snadné” je udržet katalogovou domácnost. A kolik energie to vyžaduje a kolik  “zmaru” denně přináší. K tomu pořád v noci některé dítko něco potřebuje, takže spánek je velmi omezený. Denní zápřah s dvěma malými dětmi i bez úklidu dá zabrat. Únava se stane denním hostem. A pokud je v duši usídlen další “strašák”, že manželství bude ohroženo, pokud unavená matka dvou dětí, která uklízí, aby “za něco stála” nebude večer i bohyní sexu, kdykoliv se to od ní očekává, pak se není čemu divit, že se ze šťastné mladé ženy, v hezkém vztahu, se dvěma zdravými dětmi, stává uštvaná bytost, která se zuby nehty drží doporučených způsobů, jak dobře žít, jak být správnou ženou, která za něco stojí a jak udržet manželství. A když se jí to sype pod rukama, cítí nesmírné zoufalství.

Zřejmě bude užitečné dát pozor na to, co učíme své děti za “pravdy”a promyslet důsledky svých rad a doporučení. A taky si uvědomit, že když nebudeme přikládat přiměřenou pozornost svým potřebám my sami, nebude to dělat ani naše okolí. Navíc se tím můžeme stát “vzorem” pro naše potomky, kteří budou sebe mít na posledním místě, jestli vůbec.