Hnutí mysli 209.: Kouzlo menší bolesti.

Posted on 23/03/2016 by Katarina Bradac in Hnutí mysli

My lidé jsem tak vynalézaví. Umíme vycítit vnitřní bolest a když nevíme, co s ní, uděláme takovou dohodu sami se sebou, abychom se velké bolesti zbavili. A použijeme na to bolest menší. Bolí obě, ale ta druhá mně, tak nás chrání. Jako když hoří step a v závislosti od směru větru lidi založí proti-požár. Ten sežehne předem suchou trávu a roští a když dorazí první oheň, nemá se čím živit a je snadnější se s ním vypořádat, nebo umlkne sám.

Jak to tedy děláme ve vlastní duši? Abychom se vyhnuli velké bolesti a strádání? Jak používáme ti menší bolest, ten proti-požár? Třeba takhle:

Paní, kterou jsem potkala před časem, protože trpěla hlubokými depresemi, na mou otázku, zda se sama chce uzdravit, řekla že NE, nemohu si to dovolit. Zní to podivně? Nezní, když pochopíme hlubší provázanost toho, čím trpěla s tím, čemu se tak vlastně bránila. Její partner měl dlouhodobě problémy s pitím alkoholu. Měli děti a někdy to bylo opravdu hodně těžké. Až nebezpečné a ohrožující. Než přišly děti, nějak to šlo. Ale když se stala matkou, najednou v ní vzrostl strach, strach o bezpečí dětí. Neuměla si s tím poradit, trápila se i styděla s někým mluvit. Její manžel byl skvělý člověk, zodpovědný manžel a milující otec, akorát tu a tam se zdržel s kamarády v hospodě a pak se děly věci. Když to trvalo nějakou delší dobu, byla smutnější, unavená, až se postupně rozvinulo něco, co lékař diagnostikoval jako depresi a nasadil jí léky, Několik léků. Neptal se na to, co jí trápí v životě a ve vztazích, vyplnila test, splnila kritéria “deprese” a tak měla ty léky a přestala fungovat, často spala, péče o děti byla pořád víc a víc na manželovi. Ten měl tak méně a méně času na své volnočasové aktivity, méně času na kamarády, vodil děti do školy, ze školy, na kroužky, jelikož jeho paní mívala pořád častěji velmi těžké stavy. A tak přišlo období, že přestal s konzumací alkoholu úplně, on ho totiž konzumoval pouze tehdy, když měl čas se sejít s kamarády v hospodě. A ten teď neměl, jelikož jeho paní stonala a na něm byl pořád větší díl odpovědnosti za rodinu. A nastalo dlouhé období bez potíží, než byly předtím způsobeny požitím alkoholu. Nastal klid, rodina začala fingovat.

Akorát tady byla ta deprese a léky. Manžel požádal svojí paní, aby vyhledala psychoterapeuta, který jí pomůže, aby se uzdravila. A tak přišla ta věta a zjištění: “Ne, nemohu si to dovolit. Nemohu si dovolit se uzdravit, pokud bych to udělala, hrozilo by mi, hrozilo by nám, že padneme do stejného pekla, jako předtím. Teď si manžel nemůže dovolit pít, protože se musí starat o nás. A tak je to dobře, raději budu trpět depresí, než bych trpěla manželovým pitím. To by bylo peklo, to bych neustála.”

Velká bolest vykoupena menší bolestí. Ale za jakou cenu?

Zajímavé je, že tohle zjištění, již pouhé pojmenování toho zvláštního mechanismu, mnohdy vede ke změně. Nebo lépe řečeno k jejímu začátku, no často si s tím pak člověk umí poradit i sám, bez pomoci terapeuta. Lidé jsou vůbec velmi zvláštní a silní tvorové, dokážou věci.

A třeba jiný příklad: mladý muž pořád odkládal napsaní diplomové práce a tedy i dokončení státních zkoušek. Tu mu do toho vešla nemoc, tam nějaká brigáda, pak bylo potřeba to či ono, nebo ještě nastudovat další zdroje literatury…Vůbec mu to nedělalo radost, že není “schopen” dokončit studia. Cítil se u toho méněcenný, kleslo mu sebevědomí, spolužáci byli již dávno zaměstnáni a on ne a ne dokončit tuhle etapu. Z rozhovoru postupně vyplynulo, že pokud by dokončil studia, rodiče a všichni kolem by od něj očekávali, že se postaví na vlastní nohy a bude “dospělý”. A to byl pro něj děs. Nechtěl se postavit na vlastní nohy, bál se, že neuspěje, nechtěl ještě jít do světa a být plně odpovědný za vše, co ho v životě čeká. Potřeboval ještě chviličku pro sebe, ještě být chvilku “dítětem” a nevrhnout se do světa dospělých. A tak řekl: “Je to sice strašně frustrující, nebýt schopen dokončit studia, ale je to pro mne lepší, než se vystavit dospělému světu po státnicích.”

Velká bolest vykoupena menší bolestí. Je to velmi logické, velmi pochopitelné. A pak následuje citlivá práce s těmito lidskými souvislostmi, aby se člověk osvobodil od strachu z té velké výzvy, aby mohl použít i jiné “nástroje” života, aby uměl a odvážil se POUŽÍVAT SÁM SEBE novým, pro něj lepším způsobem. Pokud už chce a je připraven to alespoň zkusit.

My lidé jsme vynalézaví a umíme si vynalézt i bolest. Takovou, která nás ochrání před ještě větší bolesti. Svým způsobem je to velmi chytré a po nějakou dobu i velmi funkční. a někdy ta doba trvá velmi dlouho.

Comments are closed.

  • Poslední komentáře

    • Osobní galerie

      coral-mimi 14109_1449906327320_3188791_n-jpg 26498_1425442395737_4666623_n-jpg 26498_1425442715745_1470410_n-jpg 26498_1425450875949_3390318_n-jpg 26498_1427110237432_7976335_n-jpg 34082_1556497512033_7854924_n-jpg 65035_10200280796602235_420529762_n-jpg 384543_2744433569692_1366047088_n-jpg 548387_4842249693784_569404942_n-jpg 580989_4842275414427_737541512_n-jpg 601768_10202216103143689_762463274_n-jpg