Hnutí mysli 21. Dobrý šerpa

Zřejmě každý šerpa vynese bez potíží pytel rýže až do základního tábora, třeba i výš. Přiloží-li mu po cestě klopýtající horolezec ještě desetilitrovou bandasku s vodou, možná lehce zpomalí krok, ale náklad unese. Přibude-li ještě později pytel sušeného masa, víc se zadýchá. Pak tři plynové bomby, potom šest bomb kyslíkových a nakonec filmařské vybavení společně se zraněným turistou – šerpa se ani nehne, nepadne-li rovnou k zemi. Přitom to nic neříká o tom, zda byl, je a bude dobrým a úspěšným šerpou. Jednoduše se to “nasbíralo”. Není to tak i s duševním nákladem? Lze se domnívat, že je možné pořád jenom nakládat bez pozastavení a odpočinku, bez vyložení starého nákladu či odhození nepotřebného harampádí nebo bez sdílení jeho části, která je již příliš těžká? Umíme být “laskaví” k automobilům a respektujeme přibližně jejich individuální tonáž. Moudře chápeme, že na lano nemáme věšet víc, než je jeho nosnost. Těžký obraz umně nepověsíme na miniaturní hřebíček. Vlastní duši ovšem “velkoryse dopřejeme”, ať si sama poradí. Přitom je to jedna z nejcennějších věcí, které vůbec máme.