Hnutí mysli 230.: Proč se mé dítě nenávidí?

Posted on 03/02/2018 by Katarina Bradac in Hnutí mysli

Tolikrát se stane, že holky nebo kluci začnou dělat “zvláštní věci”. Třeba se něčím pořežou, nebo přestanou jíst a pak se zase nacpou. Stahují se do pokojů, přestanou mluvit s rodiči. Jsou smutní, podráždění, nervózní. Zapomínají, najednou mají potíže s učením. Nechtějí do školy, ráno mají bolesti břicha, průjmy. Nebo jsou na počítači, sociální síti, pořád. Nemají zájem o dialog s rodiči, procházku, společný program. Jsou jiní, divní, až to jednoho vyděsí.

Když se přece povede s nimi trošku mluvit, dozvídáme se, že jsou ve svých očích k ničemu, hnusní, tlustí nebo příliš hubeni. Nic neumí a současně touží po uznání. Být  pro někoho důležití, skvělí. Ideálně pro všechny kolem a pořád. Často urputně potřebují mít ty nejlepší známky, pokud to tak není, trpí, potřebují mít všechno perfektně.

Jako rodiče máme strach, nechápeme, co se děje, pochybujeme o své roli a ptáme se, co jsme udělali ve výchově špatně. Často cítíme vinu. Paralyzující. Ta nám brání se uvolnit, přijmout to, jak to je. A přemýšlet, co můžeme udělat jinak. Navíc jsou takové věci i vidět navenek, jak se naše dítě chová, nebo to pořezané předloktí. A může být těžké si uvědomit, že nás za to může někdo i soudit. Být svědkem naší “rodičovské neschopnosti” a selhání. 

No není to tak, že pokaždé děláme to, co nejlíp umíme? Možná se nabízí si říct, že je důležité umět si odpustit. Zní to tak svobodně, ne? Ale není právě tou nejvyšší formou lásky k sobě uvědomění, že není co si odpouštět? Že naše záměry nejsou a nebyly špatné, naše schopnosti jsou pokaždé utvářeny okolnostmi, učením, aktuální kvalitou zralosti a tak opravdu děláme pokaždé to nejlepší, co je v našich možnostech?

Vraťme se k bolestným myšlenkám a postojům našich dětí, když říkají, že sami nejsou dost dobří. Jak k tomu mohlo dojít? Vždyť jim od narození říkáme: “Ty jsi tak hezká holčička”, “ty jsi tak šikovný kluk”, “jsi moc hodný”, “jsi tak moudrá”… Kde se pak bere to kruté sebehodnocení: “jsem k ničemu”, “jsem hloupá”, “jsem tlustá a ošklivá”? A nemůže to souviset právě s tím, že jsme je sami naučili se hodnotit? Říct někomu, že je šikovný je to samé, jako mu říct, že je blbý. Je to ta samá hra, hra na HODNOCENÍ. Jako bychom říkali, že hodnota člověka se mění. Jednou je dost vysoká jindy je dost nízká. A to jsme tady na planetě již měli mockrát, že se někdo snažil ostatní přesvědčit, že má větší hodnotu, než ti druzí a tudíž o nich může rozhodovat, i fatálně rozhodovat o jeho právu na život. A taky tím dítě učíme, že je žádoucí, že člověka hodnotí někdo jiný a ono se dle kvality toho hodnocení má cítit dobře nebo ne. Když křičíme na Honzíka, že je ošklivý zlobivý kluk, předpokládáme, že se bude cítit provinile, negativně, špatně. To je jeho trest za ošklivé chování. Pokud by Honzík nevykazoval známky smutku či viny, byli bychom spokojeni? Nepronášeli bychom svá negativní hodnocení vůči Honzíkovi do té doby, pokud by nezačal projevovat uspokojivou míru viny? Pak bychom možná už jenom dodali, ať se jde stydět do pokojíku. A bylo by vymalováno, svět by byl v pořádku. 

Proč se pak divíme, kde se berou sebe-odsuzující a sebehodnotící negativní postoje u dítěte, když jsme je to sami naučili? Proč se divíme, jak si může tak ubližovat, že je tlusté, blbé a k ničemu, když jsme je sami naučili hru na hodnocení (i když jsme převážně používali líbivá slůvka “šikovný”, “hezká”)? Proč se divíme, že si naše dítě naváží sama sebe, když jsme jej to sami naučili tím, že jsme jej přesvědčili, že jeho lidská hodnota je proměnná a ne konstanta? Navíc proměnná, která závisí od názoru druhých? Proč se divíme, že naše dítě potřebuje být ohodnocováno pozitivně ve škole, svými vrstevníky, na sociálních sítích a když tomu tak není, bortí se mu identita? 

Upřímně, jak to máme sami v sobě nastavené? Je hodnota člověka konstanta nebo proměnná?

Comments are closed.

  • Poslední komentáře

    • Osobní galerie

      20130706_095528-jpg 14109_1449906327320_3188791_n-jpg 26498_1425442395737_4666623_n-jpg 26498_1425442715745_1470410_n-jpg 26498_1425451555966_7288148_n-jpg 34082_1556497512033_7854924_n-jpg 65035_10200280796602235_420529762_n-jpg 66179_10200628403852199_979285361_n-jpg 165773_1867604929524_2056751_n-jpg 167223_1867555048277_3803212_n-jpg 249534_2206612804509_4931515_n-jpg 1239896_10202216103863707_1185667343_n-jpg