Hnutí mysli 235: Nesnesu, že je na koni!

Posted on 02/03/2018 by Katarina Bradac in Hnutí mysli

Vyhrát nebo prohrát. Kdybychom si měli vybrat, zřejmě mnozí z nás vyberou výhru. Z mnoha důvodů, které by byli podobné či odlišné. 

Co když ale existuje i třetí možnost? Nehrát vůbec?

Slovo výHRA a prohHRA v sobě nese zajímavý odkaz – odkaz na HRU. Pokud si hrajeme, opravdu hrajeme, je nezbytné vyhrát Člověče nezlob se? Nemůžeme si hrát bez potřeby označit vítěze? Třeba stavět hrad z písku, sázet květiny, dělat tunely ve sněhu či dráhu pro autíčka v blátě? A jak se říká tomu, kdo není vítěz? Poražený? Druhý? Poslední? Musíme pořád sestavovat pořadí a soutěžit v tomhle slova smyslu? Co kdyby slovo soutěžit mělo jiný význam, podobný slovu sounáležet nebo souznít? Tudíž bychom u slova soutěžit TĚŽILI ze SOU- bytí? Nemůže VÝhra znamenat, že jsem něco VYtěžil a PROhra znamenat, že jsem udělal něco PRO (hravou) hru jako takovou? Možná by se mnoho věcí změnilo, změnil-li by se význam některých slov. 

Být na koni, vyhrát a nebýt ten, kdo a koni není a prohrál, je bez hlubšího zamyšlení zřejmě preferovanou volbou. Ono se tam ozývá ten běžně zaužívaný význam slova “prohrát”, který je velice negativní, ošklivý, ostudný a nepříjemný. Bude asi souviset i se životní filozofií toho kterého člověka. A třeba i s uvězněním v nějaké tradici, v nekriticky přebíraných postojích. 

V biznisu se mluví o metodě win-win, čili vítěz-vítěz, nebo vyhrát-vyhrát. Rovněž se může mluvit o metodě “bez poražených”. Prostě rovnocenné pozici. Často slyším: “udělala jsem to proto, aby nebyl na koni”, nebo: “udělala jsem to proto, abych byla na koni”. V mexické tele-novele by to bylo nutné pro zápletku postavenou na intrikách, které mnohé diváky fascinují, v lidském životě to ale vytváří obrovskou PAST. Ze které se časem stane taková Pro-PAST, že už ani není vidět na povrch, kde roste tráva a stromy. Je to smyčka, ve které funguje výběr: buď to zvítězíš, nebo budeš poražený. A kdo by dobrovolně volil to druhé?

Je to stejné jako s manipulací, když nás chce někdo dostat na schůzku, kde bude prezentovat podivné kuchyňské nádobí za desetinásobek skutečné ceny, tak se zeptá: “A hodí se vám to víc v úterý nebo ve čtvrtek?” Člověk začne vybírat z nabízených možností a více se mu hodí asi ten čtvrtek, protože v pondělí je odpoledne ještě porada a to by asi nestihl. Je to skutečně svobodný výběr, nebo iluze výběru? Úplně u vybírání totiž zapomene, že má ještě třetí možnost: zamyslet se, zda VŮBEC chce na nějakou schůzku jít. Třetí možnost, která ovšem nebyla nabízena. Iluze svobodného výběru.

Rovněž ve hře “vítěz-poražený” není nabízena třetí možnost. Tak o ní často nevíme. Neuvažujeme o ní, tudíž neexistuje. A chytneme se do pasti, aniž bychom o tom věděli, jelikož máme iluzi svobodného výběru. Iluzi. 

Tak si vyberme, chceme být vítěz nebo poražený nebo vůbec nehrát hru a domlouvat se s lidmi, jak to potřebují oni, jak my, předkládat vícero řešení a pak SPOLEČNĚ vybrat to, co sedí oběma/všem. Jestli je to nehierarchické, není poražených a vítězí všichni. I za okolností takových, že bychom se domluvili, že jsme se nedomluvili. 

 

Comments are closed.

  • Poslední komentáře

    • Osobní galerie

      20130706_095528-jpg 14109_1449906327320_3188791_n-jpg 26498_1425442395737_4666623_n-jpg 26498_1425442715745_1470410_n-jpg 26498_1426795189556_6673732_n-jpg 26498_1427110237432_7976335_n-jpg 34082_1556497512033_7854924_n-jpg 165773_1867604929524_2056751_n-jpg 167223_1867555048277_3803212_n-jpg 320403_4842250093794_1545645029_n-jpg 548387_4842249693784_569404942_n-jpg 601768_10202216103143689_762463274_n-jpg