Hnutí mysli 238.: Jak si bezpečně zabít vztah s mužem nebo jak zabít muže

Tohle je taky snadné.

Kupříkladu, pár základů:

• Buďme jeho matkou. Napomínejme ho už od rána, že neřekl včas “dobré ráno, miláčku”, nepřitulil se dost vroucně, příliš brzo vstal, nezavřel za sebou dveře od wc (o prkýnku nemluvě), srká kávu příliš hlasitě, v kuchyni po ránu dělá zvuky, které patří na toaletu, tričko, které si oblékl do práce je infantilní a “jako krávě z pysku”, ať v práci dodržuje pitní režim, ať si koupí něco ke svačině a jde na teplý oběd (jinak má večer vlčí hlad a kdo to má furt poslouchat, že studená mísa ho nezasytí), ať si vezme čepici a šál, jezdí opatrně a pomalu, že mu do práce zavoláme, ať nezapomene dojít do lékárny po magnezium, večer si neuklidil po sobě boty, bunda patří na věšák a ať se myje před spaním (kdo má pořád převlékat to povlečení?). Jo a ať zdraví sousedy, co by si pomysleli… a taky ať po sobě čistí ty věci v toaletní míse, nebo se pozvracíme. 
• Vyžadujme, aby byl naše přítelkyně. Vyžadujme, ať nám naslouchá (3-4 hodiny bez přerušení), ať absorbuje a chápe záplavu emocí, ať přikyvuje a HLAVNĚ ať nic NEŘEŠÍ, ať říká, že nám rozumí, ať i slzu vyroní a obejme nás, přinese kýbl zmrzliny, ať řekne, že nám to teď moc sluší (i s rozmazanou řasenkou a zelenou nudlí u nosu), ať s námi celou sobotu stráví v nákupních centrech před kabinkou a soustředěně posoudí, zda v té halence nevypadáme jako prostitutka a zda v těch kalhotách nemáme velký zadek. V drogerii ať poskytne své nenamalované nehty, ať vyzkoušíme tenhle nový lak. 
• Očekávejme, že se denně bude chovat jako dobrá hospodyňka. Vyjadřujme nespokojenost, když nerozezná špaldovou mouku od bramborového škrobu. Vyhrožujme rozvodem, když nechá použité ponožky na zemi. Pochybujme o jeho duševním zdraví, když nacpe do pračky (předpoklad: ví, co to je a kde to je) barevné a bílé prádlo, vyžívejme termíny z diagnostického manuálu, pokud zmáčkne zubní pastu uprostřed, do myčky nandá šálek od kafe i s lógrem nebo posbírá uschlá trička ze sušáku (chce pomoct) a ve tvaru obří koule je mrskne na postel (takže jsme je doteď nemuseli žehlit ale teď už musíme a ať se pak nediví, že nemáme chuť na sex).
• Usměrňujme jeho svobodu, divokost, tvořivost a sílu. Nahoďme kyselý ksicht, když si chce zajít s kamarády na pivo či na splav. Dávejme najevo, že je jasné, “co” tam budou dělat. Když už na pánskou jízdu zajde, volejme mu alespoň 6x kvůli nějaké pitomosti. Když se naštve a třískne něčím, podstrčme mu vizitku kamarádky psycholožky, ať se naučí civilizované seberegulaci. Napomeňme ho pokaždé, když řekne sprosté slovo, že je vulgární primitivní lidoop. Převracejme očima, když si užívá jízdu autem, nebo sjezd na snowbordu. Když má nápad, že se pustí do něčeho nového a nejistého, zpochybňujme to, označme to za zbytečné a nezodpovědné. Říkejme mu, že smrdí a nakupujme mu silné antiperspiranty a parfémy. Všude si berme slovo jako první, odpovídejme za něj na otázky druhých lidí. Pod chvílí mu oprašujme drobná smítka z ramen. Říkejme mu, co si má myslet a co má dělat. 
• Buďme hrdé na to, že jsme princezny, které si sami umí zabít draka. A odstavme hrdinu ve zbroji do kouta, ať zrezaví. Jeho meč zapíchněme do záhonu jako oporu pro rajčata. Mysleme si, že to, že ukážeme, že všechno zvládneme samotné a bez pomoci gentlemana, je cool, in, feministické a sexi. 
• Všechno a pořád kontrolujme. Kontrolujme. Kontrolujme. Co muž dělá, co si myslí, co cítí, co plánuje, co jí, kdy jde na toaletu a co tam dělá. Kontrolujme (pro jeho dobro) jeho maily, telefon, kapsy, trasu, kterou jel do obchodu, do práce, z práce…
• Zaútočme na jeho potrebu samoty a chtějme všechno dělat společně. Společně. Nedejbůh, aby muž dělal něco sám a podle sebe. Vyžadujme společné vše, vaření, úklid, sledování každého filmu, nákup, dovolenou, večery, rána, spánek, vše.
• Zaútočme na jeho rozhodnost. Rozhodujme všechno za něj, ať nedrží žádný prostor, ať nemá možnost přemýšlet, stát ve své síle ve světě, rozhodnout za sebe, přebrat odpovědnost, vystavit se nebezpečí, ustát věci. 
• Vykastrujme ho. U sexu mu hlasitým zklamaným povzdechem a očima v sloup dejme najevo, že právě udělal něco, z čeho už není návratu a ať to nezdržuje a už se konečně udělá. Příště, když se přitulí, vytáhněme bolest hlavy nebo brzké vstávání. Pravidelně informujme jeho matku o jeho nedostatcích. Informujme o nich i své přítelkyně. Informujme o nich i jeho přátelé. Skákejme mu při setkáních s jinými lidmi do řeči. Zdůrazňujme náš nesouhlas s jeho názory ironickým hlasem.  Relativizujme jeho úspěchy. Zdůrazňujme, že bez nás by toho nedosáhl. Vytahujme před přáteli věci ze soukromých domácích debat, kde potřebujeme zajistit většinový souhlas s naším postojem. Když stojíme v rozhovoru s přáteli v kruhu, postavme se tak, abychom ho zastínili. Vydávejme příkazy, co má udělat. Když udělá něco hezkého, považujme to za samozřejmost a ignorujme to. Pečlivě ho opravujme, když něco vypráví zahrada předci nemá 30 metrů, ale 30,5 metrů a na tom záleží. Říkejme o něm: “ten můj ňouma” a “chlapi jsou k ničemu, leda jako trubci – dárci pohlavní buňky – i když kdoví jaké genetické kvality”. 
• atd.