Hnutí mysli 47. “Jak se máš?” “Mám se rád.”

Inspiraci k tomuto zamyšlení, společně se svolením ohledně použití této kouzelné autorské odpovědi na tuhle častou a někdy i rutinou otázku, lze shlédnout v komentářích pod Hnutím mysli č. 45. (na Facebook stránce)

Tohle “hnutí” jsem původně chtěla nazvat “SAMOCHVÁLA vs VNITŘNÍ SEBEOCENĚNÍ”, zvolila jsem však jinak.

A možná již ani není potřeba dalších slov.

(Kdyby přece, tady jsou:

Na nedávném rodinném sezení, když jsem se ptala mladého muže, který “dělal potíže i starosti” svým rodičům, co si na sobě cení, řekl jednu věc. Než jsem se nadechla, abych se zeptla “co ještě?” nebo pak abych řekla svůj pohled, protože já shledávám na něm obdivuhodných pár dalších věcí, jeho maminka vyhrkla: “Samochvála smrdí!”

A to jsem posmutněla. Byla to jakoby automatická reakce, tak mi to přišlo. Ty automaty v nás jsou někdy užitečné, často škodlivé. Samochvála je v mém světě něco zcela jiného, než klidné sebe přijetí, respekt ke své osobě, vědomé vnímání svých talentů a kvalitních “vlastností”, které se nevylučují s vědomím o svých oblastech pro zlepšení. když vím o svém talentu, můžu ho rozvíjet a můžu třeba tak sloužit druhým. Nebo se těšit, mít radost. Nebo něco jiného.

Neshledávám nic špatného na tom, když vím o své hodnotě, nezpychnu ale rozvíjím ji, umím se ocenit a taky umím ocenit druhé a to, co umím, užívám i pro druhé, k jejich prospěchu. I svému.

Mít druhého rád, tak, jak tomu já rozumím, předpokládá mít sebe sama rád. Láskou plnou přijetí, ohleduplnosti a laskavosti i k svým “nedostatkům”, které každý máme. I s vědomím o svých “přednostech”, darech a talentech.

Tak se mi moc líbí to: “Jak se máš?” “Mám se rád”…
Cítím za tím: „A proto i Tebe umím mít rád“…