Hnutí mysli 50.: Když je pevnina ještě v nedohlednu i dočasné šlapání vody nebo pouhé položení se na záda pro chvilku nadnášení může být částí cesty a pomoci lépe než zběsilý kraul nebo potopení se

Někdy s klienty řešíme okamžiky úlevy a zlepšení, které přicházejí v běžném životě klienta již po první návštěvě a jsou zdrojem světlé naděje. Pak na chvilku jakoby utichnou nebo ztratí na intenzitě, a to je pak zdrojem zklamání až jakési beznaděje.

Jakoby světlá chvilka byla přirozeně přijímána a jiná přirozená věc, že je užitečné být k sobě laskavý, i stavět na tom, co se daří, rozvíjet to a pozorně si všímat i drobné známky pokroku a přijímat ho stejně klidně, jako i přijímat tu část životního rytmu, která není právě na extrémním vrcholu. Třeba i kvůli poznání, co člověk nechce, aby lépe poznal, co si přeje. A v klidu být k sobě shovívavý, když se něco “nepovede”. K učení patří posloupnost i čas. A na chvilku se “položit na hladinu”, než se nasbírají síly jít zas o kousínek dál.

Ani od dítěte nechceme, když se mu povede poprvé vykouzlit něco hodně podobné písmenku “A”, aby odteď kdykoliv rychle a bez chyb naposlouchalo a zapsalo třeba celý dnešní večerníček.