Hnutí mysli 52.: Princip vyšší a nejvyšší?

Někdo dává přednost bio mléku a jiný mléku “obyčejnému”. Řekněme, že pro toho, kdo pije bio mléko, má toto vyšší subjektivní HODNOTU a nemyslím finanční. Vybírá pro sebe, nebo pro blízké, zřejmě dle principu – “chci to lepší”.

Pokud ovšem i bio mléko i obyčejné mléko jsou zkažené, které si vybere k pití? Najednou se řídí “vyšším principem” – vyhnout sešpatným zdravotním potížím.

A jsou lidi, kteří z důvodu medicínského, který říká, že mléčná bílkovina je pro dospělého jedince nestravitelná a nepřirozená, nepijí mléko vůbec. Ještě “vyšší princip” – přemýšlení o souvislostech?

Je pak “nejvyšším principem” – respektu k živé bytosti odmítání mléka z důvodu špatného zacházení s kravami? (omezené prostory, opakované umělé oplodnění za účelem udržení laktace, odebírání novorozených telat od matek, aby “neupíjela” z mléka určeného k prodeji atd.)

Kterým principem je užitečné se řídit? Závisí to od situace, nebo ten “nejvyšší” má být pořád určujícím?

Když promlouváme k dítěti, za které odpovídáme, jakým principem se řídíme ve výchově? Principem “chci to nejlepší pro tebe” a já vždy určím co to je, protože to vím?
Tím, že tě omezím či donutím, vyhýbám se tak správně špatným dopadům, které může daná věc mít, protože já to tak vidím?
Přemýšlím o souvislostech, když jsem chladný, když vzbuzuji pocit viny nebo když pečuji příliš?
Myslím někdy na to, že mi dítě nepatří, že je zde plnohodnotné a dokonalé, že se od něj já můžu učit a musím o něj pečovat tak, že mu naslouchám?

A jakým principem se řídíme ve vztahu k dalším lidem?
A jakým ve vztahu k sobě samotným?