Hnutí mysli 53.: Jsem k ničemu, protože jsem nepotřebný
Opakovaně se setkávám s klienty, kteří psychicky trpí po ztrátě dlouhodobé práce, odchodu do důchodu nebo když děti opustí dům, nebo přijde významné výročí, třeba oslava šedesátin.
Čím trpí? Pocitem, že jsou NEPOTŘEBNI. Proč? Protože dosud bylo potřeba pečovat o děti, chodit do práce, pořád něco řešit. Teď ne. Nedělají nic a nikomu to nechybí. V práci byli nahrazeni. To je důkaz, že jsou nepotřeni a nic by se nestalo, kdyby tady nebyli.
Lidské a zcela pochopitelné. Zejména když celý život zaplňovali prací a to prací PRO někoho (jiného).
Jsou však skutečně nahraditelní i pro své blízké? Záleží blízkým na tom, zda milovaná babička chodí do práce nebo ne?
Tyto stavy jsou však tak těžce snesitelné, že často končí v péči psychiatra, tudíž na psychofarmakách.
Kde se bere pocit zoufalství u krásné šedesátileté, štíhlé ženy v kondici, která má úžasné a samostatné děti, skvělého partnera a finanční zabezpečení? Vnoučata a možnosti těšit se z oblíbené zahrádky?
Kdy a jak se to stalo, že skvělý člověk staví svou sebe-hodnotu na zvláštním, navíc velice selektivním dojmu, že je ho potřeba pouze když pracuje a podává nějaký výkon pro někoho?
Kde se ztratila hodnota člověka jako takového?
Jak to, že matka několika úspěšných a charakterních dětí, které pečlivě dovedla až do stadia, že jsou vitální a schopní se osamostatnit a založit si krásné rodiny, trpí pocitem, že jí již teď není potřeba? Jak to, že necítí, že je jí potřeba po celý život, jenom teď už jiným způsobem?
Kdo a kdy má člověka naučit, že je v pořádku a cenný, hodnotný, takový, jaký je, jenom tím, že přišel na svět se svým srdcem a svou duší?
Jak to člověku říct a kdo to má udělat, aby tomu uvěřil TEĎ, když ho to dosud nikdo nenaučil? Navíc je-li pod vlivem tří psychofarmak a sám si už není zcela jist, co vlastně cítí a ztrácí spojení se svým nitrem? A má problém se zkoncentrovat na jednu složitější větu či úvahu?
Věřím, že cesta je. Jenom si kladu otázku, jak se to stane, že to takhle daleko zajde. Po lékařskou péčí.
