Hnutí mysli 56.: Skvělí lidé v našich životech

Když se zeptám, zda člověk zná alespoň jednu osobu, které může bezmezně věřit, která je k němu vždy upřímná a nic nepředstírá, která ho bezpodmínečně miluje, která mu nevyčítá chyby, naopak ho povzbuzuje, aby se z nich poučil, která mu vše promine, která mu denně projevuje lásku a náklonnost, pečuje o něj a trpělivě respektuje jeho tempo a jeho způsob růstu, často slyším odpověď: “ne, kdybych znal alespoň jednu, to by bylo skvělé”.

Nebo “ano, jednu znám, je to má matka nebo je to můj partner, kéž by jich takových znal víc, to by bylo skvělé”.

Tak se ptám, co nám brání být takovou osobou sami pro sebe?
To bychom každý znali alespoň jednu, a ti, kteří takovou již znají, znali by jich víc. A to by bylo skvělé.