Hnutí mysli 62.: Selhání nebo nekompatibilita?

Když skládáme puzzle, koukáme se na víc důležitých věcí současně: na tvar jednotlivých kousků a nejen to, taky na barvy a odstíny a na jejich souvislosti, na vztahy.
Jestli všechno sedí, přiložíme kousek ke kousku. Zapadnou. A každý patří právě na to své místo. Společně vytvoří obraz, který není zdaleka odhadnutelný pouze z pohledu na jeden kousek.
Jestli jeden kousíček někam nepasuje, nezahodíme ho, ani o něm nijak nepatřičně neuvažujeme. Byl v krabici s ostatními, tudíž někam jistě patří.

Jak patřičně či nepatřičně uvažujeme, když nevyjde vztah lidský?
Jako o selhání nebo jako o prosté nekompatibilitě, tudíž pak o hledání jiných souvislostí, odstínů, tvarů a barev? Až to do sebe zapadne?