Hnutí mysli 78.: Očekávání štěstí od druhých

Čekám celý život u řeky, až někdo naplní můj džbán. Umírám žízní, protože se tak nestalo.

Jsem nešťasten, protože lidi kolem mě ne a ne plnit má očekávání, která od nich mám. Dokonce i ta vyřčena.

A tak v neštěstí strádám v životě, protože oni nedělají to, co já chci, abych mohl být šťasten.

Snad se jednou probudím a zjistím, že nemohou mne oni učinit šťastným. A já můžu.

Zatím si ještě pospím a nezapomenu se na ně mračit, ať vědí, jací jsou nehodni.