Hnutí mysli 81.: Jak dalece jsme připraveni v léčbě duše jít?

Mnozí klienti říkají, že to nejdůležitější, co na sezení zpočátku dostali, bylo NASLOUCHÁNÍ. Jsou takoví, kteří chtějí “pouze” tohle.

Myslím si, že je klíčové vědět o KLIENTOVĚ potřebě a ne o mé vlastní preferenci, co by se mělo dít a jaký cíl by měl být dosažen.

Jsou i tací klienti, kteří chtějí ještě “chvilku počkat”, než se pustí do ZMĚNY.

Myslím si, že je užitečné respektovat klientovo TEMPO a netlačit ho ani netáhnout tempem, o kterém si já MYSLÍM, že je pro něj “lepší”. Ono by to chvilku třeba i fungovalo, ale jak dlouho je člověku dobře v něčem, co je pro něj nepřirozené?

A jsou klienti, kteří chtějí hledat odpovědi uvnitř a jsou připraveni se posouvat a růst a chtějí to hned.

Myslím, že je nezbytné vytvořit takové prostředí, aby pro ně bylo vše připraveno na tohle dobrodružství a citlivě ho procesem doprovázet.

Jakkoliv to klient má, je to on, kdo mě pouští do svého výsostně soukromého prostoru. Jak brzy, jak dalece, je pouze na něm.

Na mně je ovšem to, zda mi důvěřuje. Zda dovedu natolik vidět jeho jedinečnost a respektovat ji, zda se dovedu s ním zesouladit, zda cítím jeho vibrace (a mnohdy i rytmus dechu), zda mu věnuji absolutní pozornost, aby se cítil zcela bezpečně, přijat a vnímán jako lidská bytost, která je navíc tak silná, že se pustila do svých nejniternějších zákoutí, aby nalezla odpovědi. A zda mu věřím, že ty správné odpovědi nosí v sobě.

Jak dalece chce jít, je jeho svrchovatě soukromá věc.