Hnutí mysli 85.: Sám sobě terapeutem

Skvělá, vitální a šik paní v důchodovém věku přišla do terapie s manželem.
Po sezení řekla: “Mně se odtud nechce, já se tu vždy tak dobře uvolním, cítím se tady bezpečně.”

Přemýšlela jsem, co k tomu přispělo. Když to člověk chce vědět, nejlepší cesta je zeptat se. Přemýšlela jsem však za sebe. Jak to, že se lidi v mé pracovně cítí dobře?

Je hezká a útulná, je tu velká knihovna na celou stěnu, která se lidem líbí. Pohodlná sedačka. Krásný výhled do údolí. Pokud si to přejí, během terapie je s námi i můj pes. Na mnohé lidi to má uklidňující účinek.
Ptala jsem se sebe, co navíc já dělám proto, aby se mí klienti cítili dobře, klidně a bezpečně.

Snažím se dělat svou práci nejlíp, jak umím. Pořád se vzdělávám, reflektuji své myšlenky, postupy, slova. To jako profesionál. Ale co ještě takového dělám pro ně jako člověk?

Mám je ráda. Respektuji je. Věřím jim, že vše důležité a potřebné nosí v sobě. To si myslím, že je důležité. A současně klíčové, aby terapeut dělal svou práci dobře, umem i srdcem.

A nemůžeme si tohle dát sami sobě? Mít se rádi, respektovat se a věřit, že vše důležité a potřebné si nosíme v sobě?
A pak již nechodit k terapeutům?