Hnutí mysli 98.: Preventivní destrukce blízkého vztahu

U mnoha adoptovaných či osvojených dětí, která pocházejí z rodin, kde zažívali hrubé násilí od vlastních rodičů, lze pozorovat zvláštní úkaz: když se dostanou do náhradní rodiny, kde je o ně s láskou a zájmem pečováno, po určité době dělají jakoby všechno proto, aby své pěstouny přivedly k šílenství. Jakoby nechtěly být milovány. Cizí tetu poslechnou, náhradní matku ne. Souseda respektují, náhradního otce ne. Mají druhou šanci vytvořit s někým blízké vztahy a rodinu a snaží se jakoby o opak, o zničení vztahů, dokonce o rozdělení náhradních rodičů i o opozici okolního světa proti nové rodině.

Proč?
Jde o velice přirozenou a pochopitelnou “obrannou reakci”. Je to “strategie”, která jim pomáhá se zachránit před sblížením se s novými rodiči.

Proč?
Protože právě tohle je to nejhorší, co zažili, to nejkrutější, co se jim mohlo stát. Jejich nejbližší, jejich rodiče je týrali. Ti, ke kterým měli blízké a důvěrné citové pouto, je bezcitně zradili.

Proto se chrání, je to zcela logické, lidsky pochopitelné. A je naděje v uzdravení. Vyžaduje to ze začátku pochopení v tomhle těžkém kontextu.

Dělají to však i někteří dospělí. Někteří z těch, co zažili šok ze zrady partnera, opuštění v nesnázích, nevěru.
Najdou-li si pak dalšího partnera, jakoby záměrně ničí vztah s ním. Při otevřeném rozhovoru uvádějí, často v slzách, že další zradu by už nepřežili, že se bojí opuštění.
A tak preventivně destruují vztah.

Tohle “nevinný” nový partner těžko chápe i prožívá. A paradoxně, čím víc se snaží o důvěru a sblížení, tím většího odmítání a destrukce se dočká.
Proč?
Protože se zraněný člověk brání sblížení, aby nezažil minulé hrůzy opakovaně.

Možná to zní iracionálně, ale co je racionální v záležitostech srdce? To, co bychom pochopili u zneužívaného dítěte, zřejmě hůře pochopíme u dospělého člověka.

I z této situace vede cesta se světýlkem na konci. Je-li pro začátek pochopena v tomhle těžkém kontextu.