děsí mne, co si druzí myslí

Děsí mne, co si druzí myslí. Stane se to lehko, maminka nebo babička řeknou: “To nemůžeš, co si pomyslí lidi?” Nebo: “Kluci nepláčou, hodné holky sedí v koutě.” A: “Říkat svůj názor se nesluší.” “Učitel má vždy pravdu.” “Starším se neodmlouvá.” “S každým buď zadobře”.

Jakými dalšími nesmysly jsme indoktrinováni? Víme vůbec o nich?

Malý člověk jen ztěží podrobí takový nesmyslný a škodlivý postulát cenzuře. Přijme ho a ani neví jak. Podobně jako spousty jiných neužitečných přesvědčení.

Pak je ovšem velmi těžké vymanit se z okovů neustálé a vyčerpávající pozornosti, zda myslím, mluvím a konám v souladu s tím, co si ti druzí (a kdo to vlastně je?) myslí, co říkali doma, že se sluší a co bude veřejně přijato. Je to past a vězení.

Až se naučím být nesvobodným člověkem.

Přijďte se učit, jak se stát svobodným uvnitř. Jak se vymanit z okovů a vytvořit si svá vlastní přesvědčení, která jsou užitečná a přínosná. Budete žít svůj vlastní život, plnit vlastní cíle a sny, při vší úctě a respektu k druhým.