sebevědomí

Sebevědomí. Vědomí sebe.

Každý máme unikátní hodnotu.

Jsme jedineční, tudíž nesrovnatelní.  Není prostor pro diktát od jiných, jak máme žít své životy. Není místo pro srovnávání. Je přece nesmysl srovnávat nesrovnatelné.

Vzpomenout si na sebe sama lze. I najít vlastní cestu svého utváření.  Aby se posléze stalo životní samozřejmostí – že jsme v pořádku takoví, jací jsme.

Často slýchám od klientů, v čem jsou slabí, nedobří, nanic. A na mou otázku, v čem dobří jsou mi odpoví buďto “nevím, to musí posoudit ostatní”, nebo “v ničem” nebo “samochvála smrdí”.

Tak se ptám, kam se podělo zdravé “vědomí sebe”o tom, že být sám sebou je v pořádku, bez omezení věznících představ třeba těch druhých, jací bychom měli být?

Kde je vědomí toho, čím můžeme být užiteční sobě a druhým? Každý jsme v něčem dobrý. A součástí celku.