tady a teď

Tady a teď.

Lidi často říkají: až bude jaro, bude všechno veselejší, až splatíme hypotéku, bude líp, až děti odrostou, pak si budeme užívat, až se to vyreší, budeme šťastni…

Jak dokáže být někdo šťasten “pak”, když to neumí “tady a teď”?

Taky se často stává, že rodiče řeknou: ” ani nevím, jak to uběhlo a naráz jsou děti velké, nebo: tohle druhé dítě si užiju víc, to první jsme si užít “nestihli”.

Jak dokáží najednou úžívat plně přítomnost, když doposud jim utíkala pomezi prsty?

Nebo často slýchám: nic si z toho filmu nepamatuji, myslel jsem totiž na něco jiného, co bylo nebo bude, nebo: ani nevím, jaké barvy má oči, myslel jsme na to, že mám být už jinde, nebo: vůbec nevím, jestli jsem zamkl dveře, hlavu mám pořád na pochodu.

Jak dokážeme žít své životy, když jsme pořád někde v minulosti nebo budoucnosti? Kde je “tady a teď”?

 

 

 

 

  • Poslední komentáře

    • Osobní galerie

      coral-mimi 14109_1449906327320_3188791_n-jpg 26498_1425442715745_1470410_n-jpg 26498_1425450795947_44419_n-jpg 26498_1425450835948_2001321_n-jpg 26498_1426795189556_6673732_n-jpg 26498_1427110237432_7976335_n-jpg 65035_10200280796602235_420529762_n-jpg 165773_1867604929524_2056751_n-jpg 166583_1867565328534_4108084_n-jpg 548387_4842249693784_569404942_n-jpg 601768_10202216103143689_762463274_n-jpg