tady a teď

Tady a teď.

Lidi často říkají: až bude jaro, bude všechno veselejší, až splatíme hypotéku, bude líp, až děti odrostou, pak si budeme užívat, až se to vyreší, budeme šťastni…

Jak dokáže být někdo šťasten “pak”, když to neumí “tady a teď”?

Taky se často stává, že rodiče řeknou: ” ani nevím, jak to uběhlo a naráz jsou děti velké, nebo: tohle druhé dítě si užiju víc, to první jsme si užít “nestihli”.

Jak dokáží najednou úžívat plně přítomnost, když doposud jim utíkala pomezi prsty?

Nebo často slýchám: nic si z toho filmu nepamatuji, myslel jsem totiž na něco jiného, co bylo nebo bude, nebo: ani nevím, jaké barvy má oči, myslel jsme na to, že mám být už jinde, nebo: vůbec nevím, jestli jsem zamkl dveře, hlavu mám pořád na pochodu.

Jak dokážeme žít své životy, když jsme pořád někde v minulosti nebo budoucnosti? Kde je “tady a teď”?

 

 

 

 

  • Poslední komentáře

    • Osobní galerie

      14109_1449906327320_3188791_n-jpg 26498_1425442395737_4666623_n-jpg 26498_1425450835948_2001321_n-jpg 26498_1425450875949_3390318_n-jpg 26498_1425451555966_7288148_n-jpg 26498_1426795189556_6673732_n-jpg 66179_10200628403852199_979285361_n-jpg 163808_1867599609391_3942464_n-jpg 166583_1867565328534_4108084_n-jpg 249534_2206612804509_4931515_n-jpg 384543_2744433569692_1366047088_n-jpg 548387_4842249693784_569404942_n-jpg