Duchovní svět “je a není” vidět. Tolik lidí strádá, i když mají zdravé tělo a zdravou psychiku. Opomíjejí-li rozměr duchovní. Lze bez něj žít? Jaksi lze, ovšem jinak, než s ním.

Objevujme všechny své rozměry a možnosti růstu. Je škoda, když roste rostlinka beze lístků nebo květů či plodů.

The post duchovní rozměr člověka appeared first on Katarína Bradáč | PSYCHOLOG.

To, čím jsme, nosíme v sobě, je to uvnitř, nepřichází to zvenčí. Všechno vědění a bytí máme po celou dobu k dispozici, jenom jsme někdy trošku zapoměli. Lze se rozpomenout. V tichu, ve spojení, které pak přichází, když ticho promluví a my nasloucháme.

The post ticho appeared first on Katarína Bradáč | PSYCHOLOG.

Ti, kteří nás opouštějí, stojí před věčným úkolem. My, co je doprovázíme, v sklidnění jim můžeme být oporou, pokud jsme zaostřeni v čase, tady a teď a nasloucháme jim, jejich potřebám a přáním – místo své bolesti. I na tu je důležitý čas a prostor. Svou bolestí však odcházejícímu neulevujeme, naopak.

Svým smířením ulehčujeme jim. Pomáháme, aby odchod byl lehoučký, prostý tíhy z toho, že nám tím činí utrpení. Oni neradi avšak již nemohou jinak.

The post smrt a smíření appeared first on Katarína Bradáč | PSYCHOLOG.

Lidi často říkají: až bude jaro, bude všechno veselejší, až splatíme hypotéku, bude líp, až děti odrostou, pak si budeme užívat, až se to vyreší, budeme šťastni…

Jak dokáže být někdo šťasten “pak”, když to neumí “tady a teď”?

Taky se často stává, že rodiče řeknou: ” ani nevím, jak to uběhlo a naráz jsou děti velké, nebo: tohle druhé dítě si užiju víc, to první jsme si užít “nestihli”.

Jak dokáží najednou úžívat plně přítomnost, když doposud jim utíkala pomezi prsty?

Nebo často slýchám: nic si z toho filmu nepamatuji, myslel jsem totiž na něco jiného, co bylo nebo bude, nebo: ani nevím, jaké barvy má oči, myslel jsme na to, že mám být už jinde, nebo: vůbec nevím, jestli jsem zamkl dveře, hlavu mám pořád na pochodu.

Jak dokážeme žít své životy, když jsme pořád někde v minulosti nebo budoucnosti? Kde je “tady a teď”?

The post tady a teď appeared first on Katarína Bradáč | PSYCHOLOG.

Odpuštění je darem. Pro toho, komu odpouštíme a zejména pro nás. Osvobozuje od břemena.

Dovedeme-li i sobě odpustit, příjde úleva z jiné dimenze.

Přijďte se tomu naučit nebo alespoň přiblížit. Vše potřebné máte uvnitř.

The post odpuštění jiným a sobě appeared first on Katarína Bradáč | PSYCHOLOG.

Lidi umí navzájem sdílet své myšlenky, touhy, životy a souznít. A taky si ubližovat. Je to jedno, zda mezi národy, nebo v rámci rodiny. Kdybychom v druhém člověku sebe viděli, snad by bylo snažší ho milovat. Ovšem sebe taky často nemáme rádi a nepřijímáme se. Cesta k druhému člověku  začíná uvnitř prvního člověka.

Přijďte ji objevit.

The post vzájemná spojení appeared first on Katarína Bradáč | PSYCHOLOG.

Strach, ten svazujíci a destruktivní nemá, co v duši člověka pohledávat. Taky pochybnosti, pocit méněcennosti. Lehce se tam však dostanou. Protože vyvolat v člověku strach je snadné. Lze to v sekundě. Napravit to je někdy i celoživotním úkolem. Naštěstí to lze taky.

The post rozpuštění strachu a pochybností appeared first on Katarína Bradáč | PSYCHOLOG.

Je lákavé přijímat komfort, péči a zájem, lásku nejdříve od rodičů, pak od partnerů, blízkých. Cítit se dobře, když se oni zajímají, jak nám je, co potřebujeme a naplní naše potřeby. Chtějí-li.

Často však něco očekávají, jakoby na oplátku. Někdy svá očekávání i vyjádří a najednou je míček na naší straně. Někdy to směřuje k tomu, že pokud my zpátky nenaplníme jejich potřebu či představu, přestanou dávat a podporovat, zajímat se, milovat. Je to podmínečná láska.

A tak se může stát, že naše srdce naplní neštěstí, smutek i strach. Že o pozornost, náklonnost a lásku příjdeme.

A to je zvláštní, dávat něco za něco. Ve vztazích, v bytí. Nemá láska pouze být a být nepodmíněna?

Pouze na nás záleží, co dáváme, jak a komu. Zda něco čekáme zpátky. Co dáváme sobě. Zda si na tom vystavíme pocit štěstí, přijetí, smyslu anebo nalezneme něco jednoduhšího a silnějšího uvnitř, co nepotřebuje potvrzení zvenčí a stejně je utvářející a součástí celku. Lásku. K sobě, jiným a na ní postavenou odpovědnost za své bytí.

The post odpovědnost za své bytí appeared first on Katarína Bradáč | PSYCHOLOG.

Kdybychom se rodili třeba s nápisem na břiše, kde by stálo:

1. Tvůj smysl života je … (konkrétní cíl),

2. Naplníš ho tak, že … (konkrétní cesta),

3. Na cestě Ti pomůže a doprovodí Tě … (konkrétní jména),

možná by lecos bylo snadnější.

“Kdo ví, proč je na světě, snese každý způsob života.”

                                                                                          Nietzsche

Často se klientům stává, že se ocitají v jakémsi začarovaném kruhu a neumí najít cestu ven. Mnohdy nejde o zásadní životní otázky, které by ohrožovaly život. Navzdory tomu jsou nepříjemné a plíživě člověka obírají o vitalitu, radost ze života, ze sebe sama a o smysl bytí.

Jakákoli činnost pak nepřináší radost, životní plány postrádají smysl. Člověk si říká: kdybych měl partnera, o kterého se můžu opřít, žilo by se mi lehce a byl bych šťastný. Kdybych už měl bydlení, o kterém sním již dlouho, vše by bylo snadnější. Kdybych měl lepší práci a víc peněz, nepřál bych si již nic víc.

Jedna úroveň problému je, že pokud již člověk umí definovat, co chce (a mnoho lidí to neumí), tak nic pro svůj sen nedělá. Buď to neví co, nebo jak, nebo se bojí jít do změny, nebo si jednoduše neumí udělat “akční plán”.

Druhý rozměr problému spočívá v neschopnosti umět být šťastný s tím, co mám nyní. Pokud tohle neumím, jakou mám naději, že to budu umět potom, když už budu mít to, po čem toužím? “Mít” nepřináší automaticky schopnost prožívat štěstí a nepřináší automaticky vnitřní spokojenost a klid.

The post hledání smyslu appeared first on Katarína Bradáč | PSYCHOLOG.