Samurai duše 1: Kterého vlka krmíš?

Ahoj, miláčku,

máš přečtenou knížku Dětská srdce o Sníčkovi Pomocníčkovi? Pak se s chutí začti do Samuraje duše. Poradí ti, jak a co dělat, když máš strach. Ne jenom ze strašidel. To už víš, co máš dělat, návod na past na strašidla najdeš v knížce Dětská srdce.

Samurai duše tě nyní doprovodí na jiné cestě, další, na cestě opravdového vítěze nad vším, co by tě v životě mohlo polekat. Naučí tě, jak se stát šampionem v oboru Strachologie. Potřebuješ na to pouze sebe a svoji duši a srdce. A to vše máš u sebe 24 hodin denně. A když to budeš umět, třeba někomu, kdo se moc bojí, poradíš a budete mít společně velkou radost.

Takže připrav se, dobrodružství začíná.

Poslechni si příběh, jenž žili stateční indiánští bojovnící.

Daleko za oceánem a ještě pět dní pěšky nebo tři dny na koni, žil indiánský kmen Hakotta. Bojovníci toho kmene byli mimořádně odvážní. Jakoby nikdy nepoznali strach. I malí kluci a malé holky a ženy toho kmene, všichni byli stateční a těšili se proto velké úctě ostatních kmenů.

Když se za úplňku devátého měsíce, jenž se nazývá Swetahee Talum, Měsíc sladkého ovoce, narodil první syn samotného náčelníka Tokua, dostal jmého Ni Akaitah, Dva vlci. Je to prastará tradice, že první syn náčelníká dostává tohle magické jméno, než si časem, u zkoušky odvahy, vyslouží i jméno další. Má to hluboký význam. Já ti o tom řeknu víc a pak pochopíš, v čem spočívá odvaha kmene Hakotta.

Poté, co se Ni Akaitah narodil a poprvé napil mléka do své matky Talahy, přišel náčelník Tokua tiše k lůžku své ženy a řekl:”Je čas.” Talaha vlídně zvedla synka a podala ho do náruče Talahy, jeho hrdého otce. Nezakrýval radost a vděčnost, za to, že má tak krásného a mocného syna. Políbil Talahu na tváře a řekl ji klidně: “Odpočívej, za chviličku ti ho vrátím” a vyšel ven, kde ho čekali moudří starci. Odebrali se společně za Hatawangou, šamanem kmene.

Hatawanga uměl číst z hvězd, promlouvat s větrem, sluncem i měsícem, ohněm i deštěm, rozuměl řeči zvířat a šepotu skal. Slyšel píseň stromů a cítil teplo země i sílu všech vod. Čekal již na bojovníky Hakotta. Hatawanka značí Vypaveč. Hatawanga znal všechny příběhy světa a pokaždé, když se přišli bojovníví Hakotta radit se svým šamanem, odvyprávěl jim jeden z ich. Příběhy k Hatawangovi přicházely v kvílení bouřky, ve zpěvu ptáků, v řevu vodopádu. Pokaždé slyšel ten, který měl být odvyprávěn. Až na tuhle událost, kdy za ním přinášeli prvorozeného syna náčelníka. To měl příběh již nachystaný v hloubi své staré duše. Přivítal nespočet synů náčelníků  kmene Hakotta, nikdo z kmene si nepamatuje, kolik je Hatawangovi vlastně let a když se ho zeptají, odpoví s úsměvem: “Ptejte se skal a deště, ptejte se větru a ohně, slunce a měsíce, ptejte se zvířat, ptejte se země. Ptejte se bouřky a všech vod. Oni vám odpoví.”

Náčelník Tokua přistoupí k Hatawangovi, se synem v náruči. Hatawanga ustoupí bokem a řekne:”Vejdi, Tokua a ostatní bděte venku.” Tokua vkročí do skalní jeskyně, na stěnách měkce plápolá stín plamenů ohně, v koutku se choulí dvě malá liščata. “Posaď se, Tokuo a podrž syna v náruči. Ty víš, co příjde, pouze seď, pohodlně a tiše. Já budu vyprávět.” A Tokua poslechl moudrého starce. Pohodlně usedl, synka pevně v náruči. Hatawanga se dlouze zadíval Tokuovi do očí. Oba mají oči stejné, jako jezero hluboko ve skalní rozsedlině. Oči temné, zářivé, hluboké, s třpitky plamínků. “Tokuo, usni hluboce a klidně”, říká Hatawanga, “a spícího syna podrž v náruči a poslouchejte oba.” Víčka Tokui těžce klesnou a jeho srdce tluměně tluče hned u hlavičky Ni Akaitah. Šaman spustí hlubokým hlasem, zpívá píseň, jenž se nese daleko do údolí, a nese se do skal a k vodopádům a ještě dál. Je to píseň stará jako Země sama. Zvířata v lese se zastaví a naslouchají zpěvu. Všechno ztichne a jakoby se zastavil i čas. Až na dva stíny, které se nehlučně zpouštějí z hor, kolem vodopádů směrem k jeskyni. Stíny dvou vlků.

Moudří stařešinové před jeskyní ustoupí vlkům a ti tiše vplují do přítmí Hatawangovy svatyně. Hatawanga usedne a vlci podejdou blíž k dítěti. Hatawangova píseň slábne, až zanikne v praskání ohne úplně. Vlci upřeně hledí na Ni Akaitah. A šaman začne vyprávět.

“Ni Akaitahu, synu náčelníka Tokui, slyš má slova zatímco tvá mysl spí. Za praskání starého ohně má slova poplují přímo do tvého srdce a ty je nalezneš pokaždé, kdy to bude potřeba. Kdykoliv a kdekoli, budou pořád s tebou, v noci i za dne, až do konce tvých věků. Ni Akaitahu, tvé oči jsou zavřeny a ty můžeš cítit pohledy dvou vlků. Tvé jméno je s nimi spjato, od momentu tvého zrození. Pociť je, Ni Akaitahu a poznej je oba. Jeden z nich je Shaktee, Strach a druhý Darakee, Odvaha. Pamatuj, záleží jen na tvé volbě, kterého z nich budeš krmit. Ten, který zůstane hladový, odejde lovit jinam. Pamatuj dobře. Ni Akaitahu, zamči má slova do tvého srdce navěky. A věz, že ve své volbě si navždy svobodný.” Hatawanga domluvil. Vlci se vytratili z jeskyně a moudří stařešinové zahlédli jejich stíny, jak plují zpátky do hor, až se jim tam ztratily z dohledu. Hatawanga zaspíval poslední slova písně staré jako Země sama. Tokua se probudil a Hatawanga říká:” Tokuo, má píseň je u konce, příběh jenž měl zaznít, zaněl a slova jsou zamčena hluboko v srdci Ni Akaitah. Vem svého syna a můžeš jít domů. Vrať ho matce, ať ho nakrmí. Ať mu svobodná volba pomáhá na cestě. ”

Tokua se uklonil, vyšel se synem ven, pohledem pokunul moudrým starcům a vydali se na cestu domů. Syna vrátil do náruče matky Talahy a Ni Akaitah se přivinul k matčině hrudi. Její srdce tluče klidně a hluboce a v jeho srdci doznívají slova Hatawangy.

Dlouhý a dobrý život žil Ni Akaitah, syn náčelníka, jenž dostal i druhé jméno, když dospěl a sám se, až přišel ten čas, stal náčelníkem kmene Hakotta. Moudře vedl svůj národ a pokaždé se svobodně rozhodl, kterého vlka nakrmí. Darakee, Odvaha v jeho srdci a očích prosákla do všech srdcí kmene Hakotta. A když přišel na svět jeho syn, Hatawanga vložil kouzlo do jeho mladého srdce v první noc jeho zrození, aby napořád kouzlo žilo s lidem Hakotta. A to je magické kouzlo a tajemství jejich odvahy, miláčku.

I ty se můžeš svobodně kdykoliv rozhodnout, hluboko ve svém srdci, kterého vlka nakrmíš a kterého pošleš, ať jde lovit jinam.