Volný čas

Posted on 01/04/2013 by Katarina Bradac in Moje články

Vyšlo v časopise Dieta, duben 2011

text Jana Potužníková

 

Zaostřeno na… volný čas! (Fenomén 21. století: volný čas)

Práce šlechtí, říká se. A tak všichni pracujeme skoro do úmoru a o volnu si necháváme často jen zdát. Proč se neumíme zastavit a jak svůj volný čas trávíme, když si ho konečně uděláme?

Ptali jsme se…

…Mgr. Kataríny Bradáč, brněnské psycholožky a koučky, které se kromě jiného zabývá i  hodnotami a time-managamentem, www.katarinabradac.cz

Volný čas je ohromná záležitost. Pro nás, kteří si jej umíme vychutnat, ale i pro mnohé badatele, sociology či psychology, kteří kvůli tomuto pojmů vytvořili dokonce celá vědecká odvětví. A tak se dnes, v době, kdy mnozí podléhají devastujícímu workoholismu, zabývají sociologií volného času, psychologií či pedagogikou volného času nebo třeba takzvanou rekreologií (ano, tušíte správně, rekreologie souvisí s rekreací!). A jakkoliv se to zdá trochu komické, nevznikly tyto obory jen tak, pro naše laické pobavení. Jsou tu pro to, že volný čas se stal skutečným fenoménem doby. A na „zoubek“ se mu podíváme i my…

Co to vlastně je?

Pro pořádek bychom měli hned v počátku vůbec shrnout, co se pod pojmem volný čas skrývá.

„Přiklonila bych se k volné definici v tom smyslu, že volný čas je denní či noční doba, kterou člověk využívá pro činnosti, které si sám svobodně zvolí a provozuje je tak dlouho či tak intenzivně, aby dosáhl znovunabytí sil, aby si odpočinul nebo měl radost či se rozvíjel duševně i fyzicky, a přitom není prioritní, zda to přináší prospěch jiným lidem nebo společnosti,“ konstatuje v úvodu brněnská psycholožka Mgr. Katarína Bradáč a pokračuje: „Volný čas je jednoduše nezbytný pro odpočinek a znovunabytí sil duševních či fyzických. Je také důležitý pro pozitivní prožitky radosti, zábavy, tvořivosti, pro rozvoj vztahů, osobnosti i objevování nových vědomostí či zručností nebo zdokonalování se v již nabytých.“

Aktivity a pasivity

Trávit volný čas každopádně můžeme mnoha způsoby. Někomu vyhovuje „gaučing“ proložený četbou příjemné knihy nebo sledováním oblíbeného filmu. Jiný si neumí představit volný čas bez počítačových her a další nedá dopustit na cyklovýlety nebo třeba relaxační víkendy ve wellness. Co člověk, to jiný náhled na volný čas i jeho trávení. A to také odlišná potřeba činností, kterými své volno naplní. Na čem to závisí? Snad na pohlaví? Na výchově? Na tom, čím trávíme naopak svou pracovní dobu? „Zda naplňujeme volný čas aktivně či pasivně, závisí pouze na našich osobních preferencích. Domnívám se, že by to mělo být tak, jak to vyhovuje nám samotným. U duševně pracujících lidí lze ovšem pozorovat, že ve volném čase často vyhledávají aktivity, při kterých tvoří něco, hmatatelného´, jako kompenzace ,nehmatatelných´ výsledků své pracovní činnosti. Oproti tomu lidé se sedavým zaměstnáním, nejsou-li úplně líní a uvědomují-li si potřebu aktivního pohybu, preferují například sport. Tato kompenzace ovšem není pravidlem,“ říká k tomu psycholožka a poukazuje na skutečnost, že volba náplně volného času je skutečně individuální, takže i duševně pracující člověk může spíše než výlet do hor ocenit relax nad knížkou…

Kolik volna je dost?

To, co ve svém volnu budeme dělat, si tak nějak přirozeně vybereme, ale kolik volného času vlastně průměrný pracující člověk potřebuje nebo může dovolit? I to je samozřejmě individuální. Nicméně průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění v roce 2010 ukázal, že třetina Čechů mívá ve všední dny tři až čtyři hodiny volného času, pětina dokonce pět až šest hodin. Zdá se vám to hodně? Máte chuť rozčilovat se nad tím, že vám se o takovém množství „proflákaných“ hodin může jen zdát? Bez urážky, ale… každý svého štěstí i volna strůjcem. A nikdo jiný než vy sami si ho do života zakomponovat nemůže. Každopádně nejste určitě jediní, kdo s tím má potíže. Přece jen, workoholismus kvete, lidé chtějí být často posuzování podle toho, kolik toho odpracují (nikoliv naodpočívají), relax je pro někoho pomalu synonymem sprostého slova nebo třeba znakem slabosti… Ale, to je chybné vnímání!

Neumím „vypnout“

„Pokud někdo na volný čas nemá prostor, nabízí se otázka, zda si ho nechce udělat vědomě, tudíž je to jeho volba a za problém to nepovažuje. Sledujeme však, že bez odpočinku nelze fungovat věčně,“ podotýká psycholožka Mgr. Katarína Bradáč a pokračuje: „Někdo ovšem na volný čas prostor nemá, protože seč se snaží, jak jen umí, nezvládá uspokojovat požadavky okolí či zaměstnavatele tak, aby mu nějaký volný čas zůstal. Pak je dobré se ptát, zda je to jeho neschopnost dělat nejdřív důležité věci a pak ty méně důležité a správně je rozlišit, zda umí efektivně a realisticky plánovat aktivity v čase apod., nebo se jedná o přetěžování ze strany okolí. Pokud platí to druhé, pořád je třeba umět si stanovit životní priority a hodnoty a na základě nich takovému tlaku vyhovět nebo nikoli. Naše rozložení pracovního a volného času je jen na nás.“

Revoluční změny

Volný čas je každopádně potřeba. Jak už jsme řekli v úvodu, plní našem životě hned tři významné funkce: odpočinkovou, zábavní a také nám dává prostor pro vlastní rozvoj
(a nejsou to jen ty knihy, ale třeba zdokonalování se ve vaření, když ho milujete jako své hobby!). Velká váha mu je přikládána zhruba od 70. lete minulého století a do budoucna se toho o něm ještě opravdu hodně napíše. Ale co je třeba zmínit už teď, je fakt, že se samozřejmě pokrok a přirozený vývoj společnosti výrazně, hlavně v posledních dvaceti letech, podepsaly na revolučních změnách, co se předmětu náplně volného času týče. S příchodem počítačů a technických pokroků se udály obrovské změny i v této oblasti.

Televize, počítače a spol.

Co nám určitě jako zdroj odpočinku zůstalo, je televize. Svou roli v tomto směru však výrazně oslabilo rádio či rozhlas, chcete-li, a oproti němu se na přední příčky vyšplhaly právě počítačové hry nebo brouzdání po internetu. Virtuální svět táhne – bez ohledu na věk, profese či pohlaví, bez ohledu na to, zda žijete ve městě nebo na samotě u lesa. Své si v něm najde unavený finanční poradce stejně jako upracovaná máma hledající podporu pro to, aby zvládla další den krocení ratolestí a jiných povinností. Je nadosah, dává možnost dokonalé iluze úniku, osvěžuje, ačkoliv i v tomto případě samozřejmě platí, že všeho moc škodí. Pokud jste se ale doteď považovali za podivíny, protože vám po nabitém dni v práci udělá nejlépe chat s kamarádkou z Austrálie nebo partička pokeru „na síti“, můžete být v klidu. Existuje sice celá řada „ideálnějších“ volnočasových aktivit, ale sezení u televize nebo u počítače jednoznačně vedou. A co nás Čechy baví kromě toho? Pro zajímavost se podívejte na graf!

Zdravý pohled na volný čas

Zdá se vám, že je mezi těmi volnočasovými aktivitami málo těch „zdravých“? Možná máte pravdu. Jenže je fakt, že pokud si naplánuju denně hodinovou procházku s pocitem, že „musím“, protože je to zdravé a „někde psali, že mi to udělá dobře“, už to není zábava. Není to relax. Nedělám to z vlastního rozhodnutí, ale s pocitem, že bych měla. A u toho si tedy pak opravdu příliš neodpočinu. Životní styl sem i tam, ve volnu je třeba dělat to, co udělá radost, abychom při něm skutečně byli schopní načerpat dost energie na to, co dělat v životě opravdu musíme. A že vás trápí, jak to vaše pasivní odpočívání uvidí ostatní? Položte si otázku, pro koho žijete: pro jejich, nebo pro svůj dobrý pocit? My doufáme, že pro ten svůj, protože o to přece jde především…

 

 

 

Zaostřeno na… volný čas! (Fenomén 21. století: volný čas)

Práce šlechtí, říká se. A tak všichni pracujeme skoro do úmoru a o volnu si necháváme často jen zdát. Proč se neumíme zastavit a jak svůj volný čas trávíme, když si ho konečně uděláme?

 

Ptali jsme se…

…Mgr. Kataríny Bradáč, brněnské psycholožky a koučky, které se kromě jiného zabývá i ihodnotama a timemanagamentem, www.katarinabradac.cz

 

Volný čas je ohromná záležitost. Pro nás, kteří si jej umíme vychutnat, ale i pro mnohé badatele, sociology či psychology, kteří kvůli tomuto pojmů vytvořili dokonce celá vědecká odvětví. A tak se dnes, v době, kdy mnozí podléhají devastujícímu workoholismu, zabývají sociologií volného času, psychologií či pedagogikou volného času nebo třeba takzvanou rekreologií (ano, tušíte správně, rekreologie souvisí s rekreací!). A jakkoliv se to zdá trochu komické, nevznikly tyto obory jen tak, pro naše laické pobavení. Jsou tu pro to, že volný čas se stal skutečným fenoménem doby. A na „zoubek“ se mu podíváme i my…

Co to vlastně je?

Pro pořádek bychom měli hned v počátku vůbec shrnout, co se pod pojmem volný čas skrývá.

„Přiklonila bych se k volné definici v tom smyslu, že volný čas je denní či noční doba, kterou člověk využívá pro činnosti, které si sám svobodně zvolí a provozuje je tak dlouho či tak intenzivně, aby dosáhl znovunabytí sil, aby si odpočinul nebo měl radost či se rozvíjel duševně i fyzicky, a přitom není prioritní, zda to přináší prospěch jiným lidem nebo společnosti,“ konstatuje v úvodu brněnská psycholožka Mgr. Katarína Bradáč a pokračuje: „Volný čas je jednoduše nezbytný pro odpočinek a znovunabytí sil duševních či fyzických. Je také důležitý pro pozitivní prožitky radosti, zábavy, tvořivosti, pro rozvoj vztahů, osobnosti i objevování nových vědomostí či zručností nebo zdokonalování se v již nabytých.“

Aktivity a pasivity

Trávit volný čas každopádně můžeme mnoha způsoby. Někomu vyhovuje „gaučing“ proložený četbou příjemné knihy nebo sledováním oblíbeného filmu. Jiný si neumí představit volný čas bez počítačových her a další nedá dopustit na cyklovýlety nebo třeba relaxační víkendy ve wellness. Co člověk, to jiný náhled na volný čas i jeho trávení. A to také odlišná potřeba činností, kterými své volno naplní. Na čem to závisí? Snad na pohlaví? Na výchově? Na tom, čím trávíme naopak svou pracovní dobu? „Zda naplňujeme volný čas aktivně či pasivně, závisí pouze na našich osobních preferencích. Domnívám se, že by to mělo být tak, jak to vyhovuje nám samotným. U duševně pracujících lidí lze ovšem pozorovat, že ve volném čase často vyhledávají aktivity, při kterých tvoří něco ,hmatatelného´, jako kompenzace ,nehmatatelných´ výsledků své pracovní činnosti. Oproti tomu lidé se sedavým zaměstnáním, nejsou-li úplně líní a uvědomují-li si potřebu aktivního pohybu, preferují například sport. Tato kompenzace ovšem není pravidlem,“ říká k tomu psycholožka a poukazuje na skutečnost, že volba náplně volného času je skutečně individuální, takže i duševně pracující člověk může spíše než výlet do hor ocenit relax nad knížkou…

Kolik volna je dost?

To, co ve svém volnu budeme dělat, si tak nějak přirozeně vybereme, ale kolik volného času vlastně průměrný pracující člověk potřebuje nebo může dovolit? I to je samozřejmě individuální. Nicméně průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění v roce 2010 ukázal, že třetina Čechů mívá ve všední dny tři až čtyři hodiny volného času, pětina dokonce pět až šest hodin. Zdá se vám to hodně? Máte chuť rozčilovat se nad tím, že vám se o takovém množství „proflákaných“ hodin může jen zdát? Bez urážky, ale… každý svého štěstí i volna strůjcem. A nikdo jiný než vy sami si ho do života zakomponovat nemůže. Každopádně nejste určitě jediní, kdo s tím má potíže. Přece jen, workoholismus kvete, lidé chtějí být často posuzování podle toho, kolik toho odpracují (nikoliv naodpočívají), relax je pro někoho pomalu synonymem sprostého slova nebo třeba znakem slabosti… Ale, to je chybné vnímání!

Neumím „vypnout“

„Pokud někdo na volný čas nemá prostor, nabízí se otázka, zda si ho nechce udělat vědomě, tudíž je to jeho volba a za problém to nepovažuje. Sledujeme však, že bez odpočinku nelze fungovat věčně,“ podotýká psycholožka Mgr. Katarína Bradáč a pokračuje: „Někdo ovšem na volný čas prostor nemá, protože seč se snaží, jak jen umí, nezvládá uspokojovat požadavky okolí či zaměstnavatele tak, aby mu nějaký volný čas zůstal. Pak je dobré se ptát, zda je to jeho neschopnost dělat nejdřív důležité věci a pak ty méně důležité a správně je rozlišit, zda umí efektivně a realisticky plánovat aktivity v čase apod., nebo se jedná o přetěžování ze strany okolí. Pokud platí to druhé, pořád je třeba umět si stanovit životní priority a hodnoty a na základě nich takovému tlaku vyhovět nebo nikoli. Naše rozložení pracovního a volného času je jen na nás.“

Revoluční změny

Volný čas je každopádně potřeba. Jak už jsme řekli v úvodu, plní našem životě hned tři významné funkce: odpočinkovou, zábavní a také nám dává prostor pro vlastní rozvoj
(a nejsou to jen ty knihy, ale třeba zdokonalování se ve vaření, když ho milujete jako své hobby!). Velká váha mu je přikládána zhruba od 70. lete minulého století a do budoucna se toho o něm ještě opravdu hodně napíše. Ale co je třeba zmínit už teď, je fakt, že se samozřejmě pokrok a přirozený vývoj společnosti výrazně, hlavně v posledních dvaceti letech, podepsaly na revolučních změnách, co se předmětu náplně volného času týče. S příchodem počítačů a technických pokroků se udály obrovské změny i v této oblasti.

Televize, počítače a spol.

Co nám určitě jako zdroj odpočinku zůstalo, je televize. Svou roli v tomto směru však výrazně oslabilo rádio či rozhlas, chcete-li, a oproti němu se na přední příčky vyšplhaly právě počítačové hry nebo brouzdání po internetu. Virtuální svět táhne – bez ohledu na věk, profese či pohlaví, bez ohledu na to, zda žijete ve městě nebo na samotě u lesa. Své si v něm najde unavený finanční poradce stejně jako upracovaná máma hledající podporu pro to, aby zvládla další den krocení ratolestí a jiných povinností. Je nadosah, dává možnost dokonalé iluze úniku, osvěžuje, ačkoliv i v tomto případě samozřejmě platí, že všeho moc škodí. Pokud jste se ale doteď považovali za podivíny, protože vám po nabitém dni v práci udělá nejlépe chat s kamarádkou z Austrálie nebo partička pokeru „na síti“, můžete být v klidu. Existuje sice celá řada „ideálnějších“ volnočasových aktivit, ale sezení u televize nebo u počítače jednoznačně vedou. A co nás Čechy baví kromě toho? Pro zajímavost se podívejte na graf!

Zdravý pohled na volný čas

Zdá se vám, že je mezi těmi volnočasovými aktivitami málo těch „zdravých“? Možná máte pravdu. Jenže je fakt, že pokud si naplánuju denně hodinovou procházku s pocitem, že „musím“, protože je to zdravé a „někde psali, že mi to udělá dobře“, už to není zábava. Není to relax. Nedělám to z vlastní rozhodnutí, ale s pocitem, že bych měla. A u toho si tedy pak opravdu příliš neodpočinu. Životní styl sem i tam, ve volnu je třeba dělat to, co udělá radost, abychom při něm skutečně byli schopní načerpat dost energie na to, co dělat v životě opravdu musíme. A že vás trápí, jak to vaše pasivní odpočívání uvidí ostatní? Položte si otázku, pro koho žijete: pro jejich, nebo pro svůj dobrý pocit? My doufáme, že pro ten svůj, protože o to přece jde především…

Comments are closed.

  • Poslední komentáře

    • Osobní galerie

      14109_1449906327320_3188791_n-jpg 26498_1425450835948_2001321_n-jpg 26498_1427110237432_7976335_n-jpg 66179_10200628403852199_979285361_n-jpg 163808_1867599609391_3942464_n-jpg 166583_1867565328534_4108084_n-jpg 249534_2206612804509_4931515_n-jpg 384543_2744433569692_1366047088_n-jpg 548387_4842249693784_569404942_n-jpg 580989_4842275414427_737541512_n-jpg 601768_10202216103143689_762463274_n-jpg 1239896_10202216103863707_1185667343_n-jpg