Psychično a fyzično jsou vzájemně spjaté. Nelze dlouhodobě strádat psychicky, aniž by to nemělo dopad na naší tělesnou schránku. Rovněž strádání fyzické se projeví na naší psychice.

Jsou lidé, kteří umí transformovat své fyzické potíže nebo postižení do neuvěřitelé duševní síly, odhodlání, včetně smíření se a dokonce umí svůj stav proměnit ve skutečný zdroj. Není jich ale mnoho. A je spíš pochopitelné a lidské, když člověk, mající tělesný problém, spíš strádá.

Jak například psychický stav neblaze vplývá na stav fyzický?

Třeba dlouhodobý partnerský problém může vyústit do gynekologických problémů ženy, nadměrný stres (akutní nebo chronický) může způsobit poruchy spánku, srdečního rytmu nebo vážné potíže s trávicím ústrojím. Zraňující vztahy a ubližující komunikace mohou vyústit v astma, těžký ekzém, migrénu, bolest kloubů. 

I psychický stav neblaze ovlivňuje tělo: například nedostatek sebevědomí a lásky k sobě samotnému vyústí v chybné držení těla, z něhož se tzv. řetězí spousta dalších závažných poruch: chybné dýchání, nedostatečné prokrvení, útlak páteřních nervů doprovázený bolestí apod. Nemluvě o hormonálním systému.

Je celá řada onemocnění, která i západní medicína (konečně) považuje za psychosomatická. poruchy spánku, bolest kloubů, chronická bolest břicha, střevní koliky, neurologické problémy, nechutenství nebo přejídání se, brnění v končetinách,  tzv. civilizační onemocnění a mnoho dalších.

• astma
• afty
• bolesti zad, páteře (vertebrogenní algický syndrom)
• bolesti hlavy, migrény
• bolest kloubů
• brnění v končetinách
• spazmy
• chronická bolest břicha
• chronická únava, chronický únavový syndrom
• syndrom vyhoření
• chronické choroby zažívacího traktu (průjmy, vředy, Ulcerózní kolitida, Crohnova chorob, střevní koli
• neurologické problémy
• gynekologické obtíže (např. silný premenstruační syndrom, amenorea, dysmenorea, funkční neplodnost, poruchy sexuálního prožívání, tokofobie )
• kožná onemocnění (obzvlášť ekzémy, psoriáza, atopická dermatitída, areátní alopecie, chronická kopřivka, akné, opar)
• poruchy spánku (problém s usínáním, časté nebo časné buzení se, nekvalitní spánek, nespavost)
• bušení srdce, píchání na hrudi, dušnost, brnění v obličeji
• nechutenství nebo nadměrná chuť k jídlu
• závratě
• jiné zdravotní problémy, které přetrvávají nebo se stále vracejí

Nejednou jsme s klienty odstranili tělesné potíže zcela a trvale bez léků.

I opačně, problémy fyzické nikomu na duševní rovnováze nepřidají. Jistě, jsou mezi námi lidé silní, kteří se umějí sami postavit osudu a vyrovnají se i s takovými postiženími, jako jsou chybějící končetiny, riziko selhání srdce a dovedou žít šťastný a dobrý život, není jich však mnoho. I problémy jiného (méně omezujícího) tělesného charakteru je užitečné řešit v spolupráci fyzioterapeuta a psychologa.

Když mluvíme o psychosomatických potížích (čili duševně-tělesných), mluvíme o takových, která mají původ v naší duši. Pokud se rozvinuly do stadia, že je potřeba zákroku fyzioterapeuta (nebo i chirurgů), je načase se pozastavit zapřemýšlet, co je potřeba změnit.  

Není novou myšlenkou doporučení i preventivně se starat o svou duši i tělo současně. 

Fyzioterapeut umí poradit i s vyváženou stravou a optimální fyzickou aktivitou, vše na míru. To jsou přirozené kompetence, kterým bychom se všichni měli naučit a pak je i využívat.

Psycholog přebírá péči o duši, je-li potřeba, tak ve smyslu krizové akutní pomoci nebo posléze vede klienta k osobnostnímu růstu, uvědomění si souvislostí svých potíží, osvojení vitálních vzorců chování i myšlení, k pozitivním postojům a k objevení vlastních vnitřních zdrojů potřebných pro dobrý život. Vnitřní změnou v duši se dostaneme i ke vnějším změnám na těle.

Další rozměr člověka – duchovní, na tomhle místě nerozvádím. Neznamená to však, že má zůstat opomenut. Rovněž to neznamená, že nemůže sehrávat významnou roli na cestě k uzdravení, nebo že v něm nemůžou dlít souvislosti potíží duševních či fyzických.

Neváhejme a řešme své potíže včas.  A pokud na to nestačíme sami, spolupracujme s odborníky. Kvalitní profesionál svého klienta ocení a povzbudí, že chce pro sebe udělat dobrou věc, nikdy ho nebude zahanbovat či posuzovat za to, že se do zdravotních potíží dostal, když je evidentně chce řešit. Pokud by to dělal, je na čase změnit profesionála.

The post Co je to psychosomatiké onemocnění? appeared first on Katarína Bradáč | PSYCHOLOG.

Dále se může, ale nemusí ucházet o získání titulu PhDr. nebo PhD.

Psychologické aplikace jsou různé: 

• pedagogicko-psychologcká poradna
• školní psycholog
• manželská poradna
• psycholog v manažmentu
• psychog v personalistice
• privátní praxe poradenská
• privátní praxe psychoterapeutická (pokud si psycholog doplní psychoterapeutické vzdělání, víc níže)
• …

Pokud se psycholog rozhodne ve své praxi aplikovat i psychoterapii, nejdříve absolvuje několikaletý psychoterapeutický výcvik  – bez rozdílu zda jde o psychologa s magisterským nebo doktorským titulem.

Pokud se chce v praxi orientovat na klinickou psychologii, projde nejdřív atestací v tomto oboru.

Pokud si chce otevřít praxi soukromou (OSVČ) v oblasti psychologického poradenství a diagnostiky, musí splnit požadavky dle živnostenského zákona (diplom, praxe).

Psycholog nikdy nepředepisuje léky. Návštěvu psychiatra za tímto účelem klientovi může doporučit, uzná-li to za užitečné.

(Já osobně se primárně k užívání psychofarmak nepřikláním, neříkám, že radikálně jsem proti lékům, žel se setkávám s tím, že jsou předepisovány po 5-10 minutovém mechanickém rozhovoru a někdy i po telefonu (!!) a často s tím, že je potřeba je užívat doživotně, klient dostane “nálepku” diagnózy a někdy je i okamžitě hospitalizován, bez zážitku lidského kontaku, bezpečí a zájmu, naprosto bez znalosti klientova životního kontextu a jeho jedinečnosti…prostě pacient dostane léky na depresi, stejně tak, jako ten před ním.)

Psycholog může s psychiatrem na problému klienta spolupracovat (s využitím psychoterapie nebo bez ní, i když je otázka, co to vlastně psychoterapie je – kde končí kvalitní rozhovor a začíná terapie? Není kvalitní rozhovor, kdy klient nachází mové možnosti, začíná o sobě uvažovat jiným způsobem, vytrácí se mu somatické potíže a podobně terapií?).

Psychiatr je absolventem šestiletého lékařského studia. Získává tak titul MUDr. Z množstva lékařských oborů si pro svoji praxi vybírá psychiatrii, ve které projde atestací. Tedy obor, který se zabývá “duševními poruchami”. Psychiatr jako lékař může předepisovat léky, obvykle psychofarmaka.

Psychiatr se za stejných podmínek jako psycholog může stát psychoterapeutem. Potom může klientovi nabídnout i psychoterapii.

Dobrý psychiatr se klientovi věnuje individuálně, zajímá se o jeho jedinečný kontext, do péče zařazuje i rozhovor a terapii nestaví pouze na rychlém předepsaní léků. Rozhovoru s klientem nevěnuje v žádném případé 5-10 minut, nebo ho “nediagnostikuje” přes telefon, jak tomu někdy, žel, bývá. (I když dle mého názoru objektivně posoudit a tedy diagnostikovat člověka nelze, o tom na jiném místě.) Dobrý psychiatr se nepotkává s “depresí”, ale s člověkem, který má momentálně nejaké konkrétní potíže a žije v nějakém konkrétním specifickém životním kontextu. Přeji si, aby tomu tak bylo.

Psychiatr může klientovi doporučit péči psychologa, nebo se psychologem na klientově problému spolupracovat.

Psychiatr obvykle pracuje na “psychiatrii” v nemocnici nebo v ambulanci, nebo na psychiatrické klinice.

Psychoterapeut obecně je absolventem několikaletého akreditovaného psychoterapeutického výcviku. Aby mohl následně psychoterapii vykonávat samostatně, je požadováno vysokoškolské vzdělání v některé z tzv. pomáhajících profesích (lékařské, psychologické, sociální práce a podobně). Výcvikem získává potřebné teoretické znalosti i psychoterapeutické dovednosti. Zároveň výcvikem prochází i tzv. “na vlastní kůži”, tedy získává zkušenost i v roli klienta/pacienta. Prochází i tzv. supervizí – dohledem nad svou prací. Všechny tři složky výcviku (sebezkušenostní část, teorie a supervize) jsou povinné. Po ukončení kompletního výcviku získává osvědčení.

Aby své služby mohl poskytovat v rámci práce ve zdravotnictví, čili tyto by mohly být hrazeny pojišťovnami, musí splňovat určité podmínky – proto, je-li to pro klienta důležité, je nutno se předem u psychoterapeuta informovat.

Psychoterapeutem u nás může být psycholog, psychiatr nebo sociální pracovník. V Rakousku například je psychoterapie myšlena jako samostatní profese podléhající “psychoterapeutickému zákonu. Tudíž se psychoterapeutem může stát i jinak vzdělaný člověk, než psycholog, psychiatr nebo sociální pracovník.

Pro všechny platí, že celoživotní vzdělávání je nevyhnutnou podmínkou dobré praxe a služby klientovi. Práce na sobě samotném je předpokladem zlepšování péče o klienty.

The post Jaký je rozdíl mezi psychologem, psychiatrem a psychoterapeutem? appeared first on Katarína Bradáč | PSYCHOLOG.

• Jak se klient s psychologem cítí? Cítí se bezpečně, přijat? Cítí, že ho psycholog neposuzuje, nehodnotí, respektuje? Zajímá se psycholog o člověka, o jeho individuální příběh, o to, co by klient chtěl sám,  nebo s ním vyplní standardní dotazník a podsouvá mu svá řešení a preference? Soustředí se psycholog pouze na problém, analyzuje ho a pitvá donekonečna, aby mu klient “porozuměl” a klient odchází ještě v horším stavu, než když přišel? Nebo se psycholog ptá na zdroje, na to, co se klientovi povedlo, jak to udělal, co sám za sebe chce, jak pozná, že se k svému cíli posunul, podporuje ho, oceňuje a věří mu?

• Kolik času psycholog klientovi věnoval? Má za pět minut a po pár otázkách o datu narození, počtu sourozenců a klientové profesi jasno a začíná “radit”, jak by klient měl žít? (Radit klientovi mi obecně přijde neužitečné. Klient je expert na svůj život, pouze si právě třeba neumí klást ty správné otázky.

• Na co se psycholog ptá? Zajímá se o Vás? O Vaše myšlenky, jak Vy věcem rozumíte, jak o nich přemýšlíte? Ověřuje si Vaše významy slov, chce rozumět, doptává se? Ověřuje si, zda dobře rozumí? Klade Vám otázky, na které není zcela jednoduché odpovědět a je potřeba se zamyslet? Máte dojem, že v jeho společnosti objevujete další možnosti, pohledy na tu samou věc? Ptá se na Vaše zdroje, na to, v čem jste dobrý, co Vás těší? Ptá se Vás na to, co chcete Vy ve svém životě? Ptá se Vás na drobné změny, předzvěsti, které naznačují, že jdete dobrým směrem? Ověřuje si, zda to, co spolu děláte, je pro Vás přínosné, zda nepotřebujete něco změnit, upravit? Podporuje Vás ve Vašem vlastním řešení?  Nebo se pořád ptá jenom na problém, na všechny komplikace a “prohry”, které jste v životě zažil(a), studuje dokola Vaše dětství a interpretuje Vaše problémy v závislosti od toho, jak dlouho Vás kojila matka a hledá problémy tam, kde nejsou? Uděluje spíš rady a má návod na Váš život? Říká: “aha, tak to máte fobii a na to pouzžijeme 6 sezení a kognitivně behaviorální terapii a budete v pořádku”?

• Výsledky? I když v některých případech se celkové výsledky nemusí dostavit ihned, je zřejmé, že každá návštěva psychologa by měla být pro klienta přínosem. Klient by měl odcházet s individuálním “ziskem”. Pokud se pozitivní výsledky nedostavují ani po několika sezeních, asi něco není v pořádku, tudíž je na místě se ptát, proč tomu tak je. Nepřikláním se k tomu, že je problém na straně klienta, když terapie nepřináší výsledky. Spíš psycholog neumí najít způsob, jak klientovi vytvořit takové terapeutické prostředí, které pomáhá problém rozpouštět.

The post Jak poznám, že psycholog je dobrý? appeared first on Katarína Bradáč | PSYCHOLOG.

Domnívám se, že je něco v nepořádku na straně psychologa, slyšíme-li: “mám skvélého psychologa, chodím k němu již 15 let”.

Cílem sezení je nabýt v co nejkratším čase takového stupně “vitality” klienta, aby ten byl schopný žít svůj život kvalitně sám.

Rovněž je známkou seriózního jednání ze strany psychologa jeho rozhodnutí, že v sezeních pokračovat nebude, nazná-li, že již svému klientovi není přínosem, i když jeho problém nadále přetrvává. V takovém případě počet sezení nenavyšuje, svému klientovi situaci vysvětlí a v ideálním případě mu doporučí jiného kolegu pro úspěšné dokončení procesu. I psycholog může mít důvody, proč dál nemůže nebo nechce v sezeních s konkrétním klientem pokračovat.

Psycholog by měl především ve své mysli uschopnit klienta, věŕit mu, že je schopen své potíže zvládnout, že má na to zdroje, najít je a hledat cesty, jak lze dosáhnout klientových cílů. Podporovat ho, oceňovat i drobné krůčky a úspěchy.

Nevěří -li psycholog svému klientovi, ať s ním nepracuje a nebrzdí ho svými vlastními omezeními.

The post Stanu se na psychologovi závislým? appeared first on Katarína Bradáč | PSYCHOLOG.

Ty však nemusí mít dlouhé trvání a žádný zodpovědný psycholog neukončí sezení, pokud vidí, že klient je rozrušen. Vždy sezení ukončí tak, aby klient odcházel se ziskem. Není proto třeba se obávat.

The post Může se můj stav zpočátku zhoršit? appeared first on Katarína Bradáč | PSYCHOLOG.

Vždy uvítám i celou rodinu, rodinný systém je důležitý pro život jejího člena.

The post Je možné přivést na sezení i partnera? appeared first on Katarína Bradáč | PSYCHOLOG.

Ovšem, dobrý odborník umí taky “číst taky mezi řádky” a rovněž naslouchá své intuici a čerpá ze zkušenosti. Klienta bere takového, jaký je, se vší úctou k jeho lidskosti. Není jeho záměrem dostat klienta do rozpaků nebo se dovědět informace pouze z osobní zvědavosti. Pokud jsou intimnější informace relevantní pro úspěšné zvládnutí problému, může být  z časového hlediska užitečné je psychologovi sdělit a nečekat na okamžik, kdy se sám dovtípí a následně zeptá.

The post Je potřeba psychologovi sdělit všechno? I to, za co se stydíme? appeared first on Katarína Bradáč | PSYCHOLOG.

Naštěstí je čím dále tím běžnější, že bolesti duše se řeší s odborníkem na lidskou duši stejně tak přirozeně, jako se bolest zubu řeší s odborníkem na stomatologii.

Každé subjektivní trápení má mít možnost být vyslyšeno, pochopeno a s láskou doprovázeno, nejlépe k uzdravení. Není menšího či většího trápení – jsou pouze trápení naše. To, že má někdo objektivně trápení více neznamená, že my netrpíme z důvodu těch našich.

Není nezbytné, aby trápení trvalo déle, než je potřeba pro jeho pochopení a následný růst. A někdy k tomu patří i to, že ne všemu je pořeba rozumět.

Taky ovšem psychologa může navštívít klient, který nemá potíže či trápení, ale chce na sobě pracovat, zajímá ho osobní rozvoj, růst.

The post Kdo a s čím může přijít za psychologem? appeared first on Katarína Bradáč | PSYCHOLOG.