Kdo je psycholog profesionál?
Kdo je psycholog profesionál?
Zde uvádím výčet, i když ne úplný, toho, co si osobně myslím, že je u psychologa klíčové a čím se osobně i řídím
- kvalitní univerzitní vzdělání,
- ideálně i postgraduální psychoterapeutické vzdělání z dlouhodobého výcviku,
- kontinuální postgraduální vzdělávání a aktualizace poznatků v oboru psychologických, psychiatrických, neuropsychologických, a psychoterapeutických věd (plus v dlaších oborech jako antropologie, etologie, sociologie, filozofie, …),
- profesní pokora a skromnost,
- pravidelná sebereflexe a reflexe profesní práce (neustále v průběhu sezení, v spolupráci s kolegy supervizních setkáních…),
- současný-postmoderní způsob práce a uvažování (orientace na řešení, důraz na jedinečnost klienta, důležitost dialogu a řeči při tvorbě vnitřních významů a konstruktů o sobě a o světě kolem, nic není dané a změna je možná, neexistuje jedna pravda platná pro všechny, terapeut je pro klienta partner, rozmanitost je hodnota, respektování klienta jako experta na svůj život, otevírání nových možností, podněcování změny,důraz na kontext a sociální systém …)
- respektující a partnerský vztah ke klientovi,
- efektivní délka spolupráce,
- schopnost rozeznat i s klientem ověřit, zda jsem jako psycholog pro klienta přínosem,
- filosofie postoje k psychofarmakům a jejich nadměrnému i automatickému využívání při léčbě symptomů, jež mají spíš souvisloti ve vztazích a komunikaci v rodinách, než v “pokažené” biochemii mozku,
- respektování jedinečného vztahového, sociálního, komunikačního kontextu klienta,
- uvědomnění, že pokud něco pomáhá jednomu člověku, nemusí a nepomáhá to člověku druhému,
- laskavý vztah k lidem i k sobě,
- komunikace bez manipulace,
- víra v individuální zdroje klienta,
- důvěra k přístupu klienta ke svým vlastním sebeuzdravujícím mechanismům,
- odpovědnost psychologa za expertnost na proces a respektování expertnosti klienta na obsah,
- hledání řešení a odpovědí uvnitř klienta,
- mobilizace klientových schopností,
- nepodsouvání vlastních preferencí, rad, řešení a názorů psychologa – jak má klient žít,
- soustředění se na to, co pro klienta funguje, rozvíjení toho, co se daří, stavění na jeho úspěších,
- soustavně otevřená mysl psychologa a profesní nadhled,
- samozřejmost faktu, že i psycholog se učí od klienta a zejména se od něj učí, jak mu být prospěšný,
- ověřování, zda to, co společně klient a terapeut vytváří, je v souladu s cíly klienta,
- respektování klientova tempa a klientova způsobu růstu a učení se a napředování na svobodně zvolené cestě,
- svoboda pro vlastní pocity a potřeby psychologa,
- neustálá péče o terapeutický vztah, kde klient zažívá bezpečí, přijetí, neposuzování,
- péče o klienta i péče o sebe, aby se oba cítili oba dobře,
- znalost svých vlastních terapeutických omezení a čestnost ve sdělení klientovi, neumí-li nebo nemůže psycholog dál být pro klienta prospěšný,
- psycholog nehledá problémy tam, kde nejsou,
- psycholog neinvalidizuje klienta, abstrahuje od redukcionistických “diagnóz”, protože mapa není území a diagnózy jsou často důvodem pro omezení v uvažování o klientovi, o tom, co a zda-li vůbec mu může pomoci žít kvalitní život,
- psycholog klientovi důvěřuje,
- psycholog nevnímá klienta jako relativně neměnnou “osobnost” s “vlastnostmi”, které “vypadnou” z testu, ví, že změna je možná,
- psycholog podrobuje způsob svého myšlení i teoretická východiska neustálé “revizi”, nejvyšším kritériem je služba člověku a taky nalezení svého místa ve kvalitním vztahu s klientem tak, aby radost z práce byla přítomna, aby se psycholog na svého klienta těšil a užitek byl na každém sezení přítomen a měřen klientem samotným,
- psycholog se snaží s klientem opravdu “potkat” a to v jeho světě, nevnucuje klientovi svůj svět,
- psycholog je vnímavý na vše i nad rámec slovního sdělení klienta, je po celou dobu setkání zcela přítomen a pozorný,
- psycholog uschopňuje a vede klienta k tomu, aby hledal to, co pro sebe může on sám udělat, je to daleko efektivnější než sáhodlouhá sezení a terapie. Jistěže ho neopustí, naopak, pomáhá mu být svobodným v tom, jak zachází sám se sebou, svobodným v tom, aby odhalil své vlastní zdroje a kapacity a využíval je ke svému prospěchu a dobrému životu. A to, co je dobrý život pro klienta, psycholog neprosazuje dle vlastních představ, zkušeností nebo preferencí,
- psycholog s klientem spoluvytváří.
Jsem obecně toho názoru, že pokud se cíle terapie nedaří dosáhnout, je to záležitostí psychologa, není to selhání klienta. Je odpovědností psychologa (ne klienta), aby na základě uvědomění si neopakovatelné jedinečnosti klienta, nalezl takový způsob a vytvořil takové terapeutické prostředí, kde pak společně s klientem mohou dosahovat kýžených cílů.
