Má myšlenková východiska pro práci

Má myšlenková východiska vám chci přiblížit proto, že jsou důžežitá pro pochopení způsobu mé práce s lidmi.

Protože to, jak uvažujeme, jak myslíme, se promítá do našich vztahů, práce, do naší reality, kterou si tak utváříme. Tedy i do mé profesní práce, kde se potkávám s klienty – s lidmi. A utváříme se i v mezilidských vztazích. Setkání s člověkem je událost, která má být, myslím, pokaždé svobodná, užitečná, inspirativní, plna respektu, úcty a lásky v jejich rozličných podobách. Tudíž událost partnerská.

I profesionální přístup, čili terapeutický vztah ke klientovi je určitá forma lidské lásky a partnerství, ne profesní nadřazenosti. Nebo měla by takovou událostí být, dle mého mínění. A navíc, jde-li o přístup profesionální, musí jako takový stát na nejlepší dostupné lidské znalosti. Za tuhle znalost osobně považuji, rozhodně, etablovaný tzv. postmoderní přístup v psychologii, pschychoterapi a psychiatrii. Nebo tzv. komunikační psychologii a psychoterapii. Koho to zajímá blíž,  co tato zvláštní slova nesou v profesionální psychologické, psychoterapeutické a psychiatrické péči za význam, prosím, čtěte dál. Pokud hledáte pomoc a není pro vás důležité vyznat se v rodílech mezi tradiční a postmoderní péči o lidskou duši, nabízím vám termín setkání rovnou zde: http://www.katarinabradac.cz/kontakt/

Přikláním se k postmoderním přístupům v psychologii, “neobjektivistickým a nepozivitistickým”, k systemickým přístupům k terapii, k radikálnímu konstruktivismu a ke sociálnímu konstrukcionismu a psychoterapii Miltona H. Ericksona. Nechci zde spisovat teoretickou učebnici, pouze uvedu některé důležité myšlenky. Tyto přístupy jsou zcela odlišné od přístupu předcházejících.

Zmíním některé významné pilíře, které jsou součástí toho, jak přemýšlím:

• Filosofie konstruktivismu, postmoderní myšlení
• Teorie sociálních systémů a autopoiézy
• Teorie komunikace
• Kybernetika II. řádu
• Komunikační terapie a hypnoterapie Miltona H. Ericksona
• Kvantova fyzika

A teď zmíním psychologické “směry” i techniky a způsoby práce, které se s mou filosofií kryjí a které jsou součástí mé práce:

• SFBT – Solution Focused Brief Therapy – Na řešení orientována krátká terapie
• Open Dialogue – Otevřený dialog
• Collaborative Approach – kolaborativní (spolupracující) přístup
• Ericksonovský přístup a komunikační (hypno)terapie
• Narativní přístup
• SF Coaching – Solution Focused Coaching – na řešení orientovaný koučink
• Hypnotické škálování
• Hypnóza, trans
• Imaginace, vizualizace řešení
• Externalizace problému
• Práce s tělem
• Práce s metaforou
• Individuální i párová i rodinná sezení

Vyberu teď pouze pár nosných myšlenek  ze zmíněných pilířů a směrů:

• Není možné objektivně pozorovat. Pozorovatel ovlivňuje výsledky pozorovaného děje komunikací. V každé chvíli ovlivňuji druhého, všechno, co druhý prožívá a říká nebo dělá, je v dané chvíli závislé i na mně. Nemůžu být tudíž objektivní v “posuzování”. Člověk je ovlivňovám vším, co se děje kolem něho. Ne pouze svým “vnitřkem”. Není tudíž možné diagnostikovat. Pozorovatel ovlivňuje výsledek pozorování. Navíc naše “teorie určuje, co mohu pozorovat” (A. Einstein).
• Člověk žije ve vztazích, v jazyku, v komunikaci. V jedinečném kontextu. Diagnózy jsou redukcionistické. Mapa není území – člověk není diagnóza.
• Nelze “nekomunikovat”. I když někomu schválně nezavolám, vysílám informaci. Není možné postihnout čistou příčinu a následek. Komunikace se děje cirkulárně. Reakce na podnět se stává podnětem a tak dále, v kruhu a soustavně. Informace jdou od jednoho člověka k druhému a opačně a to současně.
• Lidský problém není problémem jednotlivce, ale sociálního systému, ve kterém žije, cílem je tudíž léčit komunikaci, vztahy, ne jednotlivce. Není jedinec, jsou systémy, složené z “prvků”, z lidí. Tyto sociální systémy jsou nedělitelné a to, co je pojí je komunikace, cirkulární, nelineární. (Schizofrenie není problémem jednotlivce, je to problém sociálního systému, ve kterém tento jednotlivec žije, je to porucha sociální komunikace systému. Projevuje se skrze schizofrenii, jednotlivec tuto poruchu komunikace “zviditelní” tímto způsobem.
• Navíc se stává, že pokud se podaří vyléčit “schizofrenika” a ten se vrátí do svého sociálního systému, buď to znovu onemocní, nebo onemocní či jinak začne strádat jiný člen jeho sociálního systému. Tyhle postřehy a myšlenky vedly ke zrodu komunikační systémové a pak systemické rodinné terapii – čili byly řešeny vztahy a komunikace v sociálních systémech.
• Lidé mají svůj vnitřní prostor nebo dialog, jejich prožívání, cítění, emoce i chování atd., jejich stav mysli je ale neoddělitelně spojen se sociálními systémy a komunikací a vztahy v nich. I chování je spojeno se stavem mysli, stav mysli mu předchází. Chování tedy není pouze záležitostí individuální “psychiky” jednotlivce. Je tedy vůbec možné mluvit o “osobnosti” nebo “povahových rysech”? Existují? A je tedy tudíž možné člověka takhle zkoumat a diagnostikovat? Lze oddělit intrapsychický prostor jednotlivce od sociálního systému? Lze v cirkularitě posoudit, kde je počátek a co tedy je příčinou čeho? Kruh nemá počátek a konec. Co tedy rozhoduje o tom, že se tenhle konkrétní člověk zachoval tak či onak? (Když mluvíme o sociálních vztazích, míníme “významné” mezilidské vztahy.)
• Každý člověk je jedinečný. Co funguje (ve smyslu terapie, třeba) u jednoho klienta, nefunguje u druhého člověka.
• Všichni máme svojí filosofii a taky teorii poznání (Popper). Každý si něco o sobě, jiných, o světě myslíme. A taky si myslíme něco o tom, jakým způsobem toto myšlení o světě (nebo o nás a jiných lidech) máme utvářet. Teorie je nesmírně důležitá pro to, jak bude vypadat praxe. A s ní komunikace. Individuální koncepce jsou SUBJEKTIVNÍ a jsou to filtry, přes které vnímáme sebe, jiné, svět. Ne vždy jsou vědomé. Každopádně jsou subjektivní.
• Mým úkolem je vytvořit takový prostor, podmínky, aby klient mohl růst za pomoci svých vlastních zdrojů.
• Klient je expert na svůj život a v terapii na obsah, terapeut je expert na proces.

Budu přidávat další poznámky.